Vždycky jsem chtěla rodinu jako v knihách. Aby se všichni milovali, respektovali a oceňovali. Pochopila jsem: štěstí samo o sobě nepřichází, pevná rodina se musí budovat.
Našla jsem dobrého muže s podobnými hodnotami, i když pozdě. Snažila jsem se stát i vynikající hospodyní, i milující manželkou. Na děti si čas také vždy našl. V pětačtyřiceti letech jsem ovdověla a nejstaršímu tehdy bylo jen osmnáct.
Nemyslela jsem na svůj smutek, ale na děti, snažila jsem se, aby měly všechno. V tu chvíli jsem už stihla udělat kariéru, stála jsem na nohou pevně. Ale vždy jsem odmítla nějaké nákupy pro sebe, nebo třeba i procházky do kavárny s kamarádkami. Peníze jsem utracena jen za děti a jejich vzdělání.
Starší syn šel studovat IT a začal slušně vydělávat, a najednou mu nabídli, aby se přestěhoval do Ameriky. On už se oženil a má vlastní rodinu. I když mi dost často volají, ale vnoučata na Skypu mě zdraví jen anglicky. Jsem za ně šťastná a klidná, ale jen jednou jsem byla u nich na návštěvě. Stýská se mi.
Dcery spolu studovaly medicínu. Dokončily a otevřely svou kosmetickou kliniku. Jedna je vdaná, druhá teprve hledá vhodného muže. Když jsem u nich na návštěvě, tak to také není jednoduché: stejně jsou furt v telefonu nebo musí akutně jet do práce.
Sedím teď sama ve starém domě a nemám nikoho, kdo by mi třeba i zašel do obchodu, když marodím. Dokud ještě mám nějaké té síly, snažím se děti navštěvovat, často volám. Ale jakmile je mi špatně, tak jen sedím doma, nebo se můžu projít po dvorku. Nyní mojí rodinou jsou sousede.
O pomoc dětí žádat nebudu, jen přijímat vše, co sami chtějí dát, i toho stačí. I když to je jen pohlednice na nějaký svátek. Oni mě sice zvou na návštěvu, ale já odmítám, nemůžu jet.
Mladší mi navrhla, abych se k nim nastěhovala, ale její manžel odmítl tento nápad: svých dětí mají plno, prý není čas se starat ještě o starou bábu.
Takhle vlastně já žiju. Čekám, jestli přijedou sami, nebo se sejdou jen na mém pohřbu.
PŘIPOMÍNÁME: „JSI ŠPATNÁ MATKA, JE ÚŽASNÉ, ŽE MÁŠ TAK DOBŘE VYCHOVANÍ DĚTÍ“: TATO SLOVÁ JSEM POKAŽDÉ SLYŠELA OD TCHYNĚ