Jednou večer zaslechl hajný Štěpán divné zvuky vedle hájovny a když vyšel, uviděl hubenou vlčici. Muž jí dal trochu mraženého masa, protože les je v zimě prázdný a zvířatům je velmi obtížné najít jídlo.
Chování zvířete se hajnému zdálo neobvyklé. Vlci žijí na svém území, loví tam a jen zřídka se přibližují k lidem.
Vlčice začala častěji chodit na jídlo a místní obyvatelé se dokonce začali s hajným hádat, nikdo nechtěl ve vesnici vidět lesní zvíře. Štěpán jim však nevěnoval pozornost a pokračoval v krmení zvířat.
Chápal, že pokud má vlk v zimě hlad, je to pro vesnici nebezpečnějším.
Po čase vlčice přestala navštěvovat hajného. Všichni byli šťastní, kromě Štěpána, už byl zvyklý vidět hosta a dokonce mu bylo po ní smutno.
Pouze o dva měsíce později zaslechl muž za oknem známé zvuky. Muž spěchal ven a najednou viděl, že vlčice přivedla další dva mladší členy smečky. Zvířata tiše hleděla na Štěpána.
Hajný si najednou uvědomil, že vlčice nejspíš krmila mláďata masem, které jí dával celou zimu. Muž si pomyslel, že vlčice se přišla rozloučit a měl pravdu – od té doby tam neviděli vlky.
PSALI JSME: LESNÍK HO NAŠEL V LESE JAKO MALÉ ŠTĚNĚ: TEĎ TEN VLK NEJEN U NĚJ ŽIJE, ALE TAKÉ CHRÁNÍ PŘED NEPŘÁTELI
PŘIPOMÍNÁME: MUŽ ZACHRÁNÍL VLČKA, A TEN PO LETECH MU PŘIŠEL NA POMOC ALE UŽ JAKO DOSPĚLÝ VLK