Včera jsem šla se synem na hřiště. Když jsme přišli na pískoviště, vytáhli jsme z batohu hračky a začali si hrát. Naši hrou se zajímal jeden kluk a připojil se k nám. Když jsem nechala děti na pískovišti, sedla jsem si na lavičku. Vedle mě seděla babička. Jak se ukázalo, byla to babička toho chlapce. Bylo mu asi pět let a jmenoval se Vojtíšek. Začali jsme se bavit s babičkou toho chlapce, začal mluvit o výchově a hračkách.
Podobné rozhovory mezi ženami jsou zcela běžné. Šlo o to, že na děti se pořád musí hodně utrácet. Hračku koupit novou, pak oblečení, pak procházka do parku a nějaké dobrůtky. Najednou babička říká:
– Já tady například nedovolím své dceři, aby porodila další dítě. Jsem si jistá, že rodina dcery druhé dítě finančně nezvládne. A co potom? Chudoba? Třeba támhle na hřiště je žena se dvěma dcerami. Děti jsou špatně oblečené a hračky mají staré. Proč vůbec rodit dvě děti, když je nedokážeš zajistit? Tyto dětí nosí staré oblečení a závistivě se dívají na hračky mého vnuka. Zakazuji mu hrát s takovými dětmi. Musí se vyhýbat komunikaci s chudými, jsou strašní.
Sedím a přemýšlím, co je na těch lidech hrozného? Chudoba, není něco až tak špatného a zlého.
Jestli nejsi bohatý, tak s tebou nebudou mluvit? Nebo pokud těhotenství nebylo plánováno je třeba se zbavit dítěte kvůli nedostatku peněz?
Podělte se prosím o svůj názor v komentářích. Vidíte na dětských hřištích často podobné situace a jak sami reagujete na chudé? Komunikují s nimi vaše děti?
PSALI JSME: JAK SNADNO A RYCHLE NECHAT USCHNOU NÁDOBÍ V MYČCE
PŘIPOMÍNÁME: OD BABIČKY JSME SE SESTROU ZDĚDILY BYT: SESTRA POŽADOVALA, ABYCH SE VZDALA SVÉHO PODÍLU V JEJÍ PROSPĚCH