Pro obyvatele domova důchodců byl rok 2020 velmi těžkým. Vždyť oni neměli tu možnost obejmout příbuzné, v lepším případě jen mohli zamávat rukou z okna.
Lisa Racine z Minnesoty pochopila, že pro jejího 87-letého tatínka jde účet na měsíce, nebo dokonce týdny, a rozhodla se, že nebude čekat na konec pandemie, aby ho viděla osobně.
Tak ona požádala správu instituce, aby ji vzala do práce, alespoň na částečný úvazek. Lisa byla ochotná umývat nádobí a podlahu mopem, jen aby mohla vidět tátu častěji.
Loni v prosinci ona dostala pozici uklízečky. A po očkování proti koronavirové infekci se mohla pustit do svých povinností.
Když Harold Racine viděl dceru v uniformě ve dveřích pokoje, neměl slov. Zeptal se jí, jak se jí podařilo dostat se k němu, a nazval tento den jedním z nejšťastnějších v jeho životě.
A i když na nové pracovní místo Lise, která na dálku řídí projekt v polygrafické společnosti, musí jet celou věčnost, rozhodnutí nelituje.
Tráví zde večery a víkendy a těší se na komunikaci s tátou.
„Každá minuta strávená s ním je neocenitelná! A tady za to platí i peníze!“ říká žena.
Harold a jeho žena vychovali osm dětí. A podle muže nebyla jejich práce marná. Nyní dostává od Lisy vše, co sám investoval: lásku, péči, respekt.
PŘIPOMÍNÁME: HLAVNÍ POSTAVA FILMU KUDRNATÁ HOLKA O 30 LET POZDĚJI: JAK TEĎ VYPADÁ