Znám jeden pár. Manželé žili v bytě otce ženy. Jednou řekli rodiči, že chtějí byt prodat a vzít si hypotéku. Otec manželky jim to nedovolil. Od té doby s ním dcera a zeť nekomunikují.
Pán Petr zdědil byt po svém otci. Když se jeho dcera vdala, táta jí dal toto bydlení. Mladá rodina se tam usadila. Manželům se ale byt nelíbil.
Nejprve v něm chtěli provést opravy nebo si pronajmout pohodlnější bydlení. A ten byt pronajímat jiným lidem. A nedávno dostal pár nový nápad. Rozhodli se prodat bydlení a za tyto peníze si vzít půjčku a koupit si dobrý byt na slušnějším místě.
Pár plánoval dítě. A dítě potřebuje pohodlné podmínky. Zeť tuto myšlenku vyjádřil pánu Petrovi. Vysvětlil, že on sám by se obrátil na realitního makléře a inzeroval.
Otci se tento návrh nelíbil. Muž řekl, že pár nebude schopen splatit hypotéku. Dcera ale otce ujistila, že peníze najdou. A žádají ho, aby se stal ručitelem, přijel do banky a podepsal dokumenty.
Otec řekl, že jeho dcera už koupila telefon na úvěr. A tuto částku musel zaplatit.
Pán Petr vysvětlil manželům, že jim nedovolí prodávat bydlení. Muž si bytu, který zdědil, vážil. Otec řekl své dceři a zeťovi, že může byt prodat sám a použít tyto peníze na koupi nového, ale bez hypotéky.
Manžel dcery to ale odmítl. Nový byt potřebuje rekonstrukci, která je drahá. Zeť chtěl, aby se jeho tchán stal ručitelem. A přepsal na ně nové bydlení. Pár si uvědomil, že otec s touto myšlenkou nesouhlasí, a přestal s ním komunikovat.
Možná se Pán Petr mýlí. Koneckonců, tento byt už nepotřebuje.
PSALI JSME: JE MI LÍTO, ŽE JSEM DAROVALA SYNOVI NA SVATBU BYT
PŘIPOMÍNÁME: BYLO MI LÍTO OTCE A PUSTILA JSEM HO K SOBĚ BYDLET: TEĎ MĚ A MÉ DĚTI CHCE VYHODÍ Z VLASTNÍHO BYTU