Mám o 9 let mladší sestru. Rodiče nám nechali dům, ale později jsem se zcela vzdala podílu na této nemovitosti. Takže sestra byla jedinou majitelkou domu rodičů.
Já jsem si už do té doby koupila vlastní byt a ona potřebovala vybudovat svůj život. Tak jsem řekla sestře, že dům zůstane jen pro ní.
Ale dům měl jednu nevýhodu: byl umístěn v krajském městě. Jeho cena tedy nebyla nijak zvlášť vysoká. Do města jezdí autobusy a vlaky, ale stejně by bylo jednodušší pracovat v městečku, než jezdit do města za prací
A sestra se stejně chtěla přestěhovat. Nabídla jsem jí, že u mě může nějakou dobu bydlet, než si najde práci.
Chtěla jsem, aby nejdříve zkusila a pochopila zda ji bydlení ve městě vyhovuje. A pak už kontaktovala banku, prodala dům a koupila si byt ve městě.
Taková možnosti se jí ale nelíbila. Později jsem si uvědomila, že to bylo proto, že chtěla koupit auto. Přesně tak ona i udělala: koupila si auto hned poté, co prodala dům rodičů.
A sama začala žít v pronajatém bytě, který byl velmi malý. Do města nyní jezdí vlastním autem. Nepočítala však s tím, že na benzin bude potřeba výrazně více peněz, než na jízdenku autobusem.
Teď si vzpomněla na mou nabídku a požádala mě, abych jí dovolila bydlet ve svém bytě. A já ji nechci pouštět k sobě, protože si musí uvědomit, že udělala chybu.
Co byste dělali na mém místě?
PSALI JSME: MUŽ OMYLEM DOSTAL OD BANKY TISÍCE DOLARŮ A ODMÍTL JE VRÁTIT: JAK TO ZDŮVODNIL
PŘIPOMÍNÁME: TAKTO VYPADÁ RÁJ NA ZEMI: NEJSOU ZDE ANI SILNICE A NIKOMU BY SE ANI NECHTĚLO ODTUD ODJET