Chamtivost nebo arogance?
Jsem poměrně dobře situovaná žena. Sama vydělávám slušné peníze a můj manžel má již mnoho let výnosný podnik. Tak se stává, že se často zbavujeme starých, ale stále ještě použitelných věcí: oblečení, nábytku, elektronických zařízení atd. Na internetu je nyní mnoho stránek, kde to lze snadno a rychle prodat.
Ale už nějakou dobu mám zásadu, nikdy nic nedávám cizím lidem nebo lidem, které moc neznám. I když to nepotřebuji a jsem připraven to vyhodit, stejně žádám alespoň nějakou platbu. Samozřejmě to nemusí být peníze – může to být i pár kilo ovoce. Někteří by řekli, že příčinou je chamtivost. A nemýlili by se! Ale na vině je chamtivost, která není moje.
Před několika lety jsme se při rekonstrukci rozhodli zbavit postele. V té době byla ještě ve výborném stavu, jen se nám nelíbil její design a nešťastná konstrukce. Vyvěsili jsme inzerát, že jí darujeme. O hodinu později mi někdo volá na mobil:
– Dobrý večer. Ta postel je ještě aktuální?
– Dobrý večer, Ano je.
– Dobře. Dáváte ji zdarma?
– Ano. Prostě si ji ale musíte přijít rozmontovat.
– To je skvělé. Můžeme ji zítra vyzvednout? Manžel je do rána v práci.
Začínám váhat…
– Nejlépe dnes, renovujeme a ona nám překáží. Ale dobře, souhlasím. Když si ji zítra vyzvednete, podržíme vám ji.
– Děkuji mnohokrát! – odpověděla mi cizinka – Přijdeme zítra v 10:30, vyhovuje vám to?
– Ano, dobře.
Jakmile zavěsím, ozve se další hovor. Další mi chce vzít postel. Zdvořile odpovídám, že nábytek byl rozdán. Během večera jsem musela odpovědět nejméně desetkrát.
Kolem desáté hodiny večerní dostávám zprávu z neznámého čísla v aplikaci WhatsApp:
– Ještě jednou dobrý večer. Omlouvám se, že je tak pozdě, ale domluvili jsme se, že si postel vyzvedneme zítra.
– Ano, dobrý večer. Ano, zdravím.
– Mohl byste vyfotit postel z boku, abych ji lépe viděl? Na webových stránkách to nevypadá moc dobře.
– Postel je ve výborném stavu, používáme ji pouze rok a půl. Neexistují žádné nedokonalosti. Ale bobře, udělám to. Kterou stranu chcete?
– Pokud možno na obou stranách.
Vyfotím to a pošlu to za 20 minut… Pak se mi objeví zpráva:
– Ta postel se nám líbí, řekněte mi, je ještě něco, co rozdáváte? Zajímá mě nábytek. Je ještě něco, co nechcete?
– Ne, máme pouze postel. Můžete se podívat na webové stránky, kde se toho hodně rozdává.
– Ano, viděl jsem nějaké věci, ale žádné tak dobré jako ta vaše postel. Kromě toho nechceme platit navíc za různé trasy tam a zpět, protože si pronajímáme dodávku. Nebo nám dodávku zaplatíte sami?
V tu chvíli jsem se trochu zarazila, ale přesto jsem odpověděla:
-Ne, děvče, nic neplatíme, jen dáváme drahou postel v dobrém stavu zdarma.
– Aha. Dobře, tak zítra.
Druhý den ráno se znovu spojíme, dám přesnou adresu. Dostávám záhadnou otázku:
– A proč nám dáváte i číslo vašeho bytu?
– Co tím myslíte? Však abyste mohli přijít a vzít si tu postel.
– Takže si jí musíme rozebrat a odnést sami? Manžel je na to sám, stěhováka jsme si nenajali. Dobře, zeptáme se souseda.
Nic jsem neřekla, čekáme na ně. O 20 minut později píše:
– Zavolali jsme si náklaďák. Je to tak drahé, 1 000 korun. Nepřispějete něco?
– Nebudu se s vámi skládat! Postel vám dáme zdarma, vy vyřešte problém s doručením!
– Tedy alespoň 200 korun přispějete? Koneckonců není nová, používali jste ji.
– Slečno, to myslíte vážně? Myslíte, že bych vám měla s manželem platit za to, že jsme používali naší postel? Pokud ji nechcete, dám ji někomu jinému.
– Kdo chce vaši starou postel? Chováte se, jako byste rozdávali novou věc. Sbohem! Nechci vaše věci z druhé ruky.
Manžel se smál a já se zlobila
Pak jsem si uvědomil, že se musíte chránit před příživníky. Jejich drzost a chamtivost nezná mezí. A teď vždycky prodám (i když za malou cenu) věc, kterou jsem ochotná dát zadarmo nebo vyhodit. Je to jen můj způsob, jak vyřadit chamtivé a toxické lidi.
PŘIPOMÍNÁME: JAK SNADNO A RYCHLE UMÝT KUCHYŇSKÉ SKŘÍŇKY