„Je to odplata za mé hříchy“ povzdechla Tamara. „Celý život jsem pracovala na tom, aby se měl co nejlépe, žila jsem pro něj a ukázalo se, že jsem špatná matka.“ Smutně se dívala na svou kamarádku.
Natálie postavila na stůl hrnek voňavého čaje a posadila se vedle ní. Znala Tamaru už od školních let, více než šedesát let, takže o životě své přítelkyně věděla všechno.
Tamara / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
„Tamaro, napij se vody… Víš, takovou podlost jsem od tvého syna nečekala. To se stává, ale když to udělá vlastní matce, nemá žádné svědomí. Omlouvám se.“ zavrtěla hlavou.
„Udělala jsem chybu, kterou už nikdy neodčiním… Díky, že jste mě přijali, jinak nevím, kam bych šla. Kromě cesty na vlakové nádraží.“ Rozplakala se Tamara.
Tamara / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
Neměla ponětí, jak dál žít. Obvyklou rutinu staré ženy vystřídalo zoufalství a bolest. Zdálo se, že její život je teď úplně v troskách a všechno je vydáno na milost a nemilost jejímu synovi.
***
V mládí byla Tamara velmi atraktivní. Štíhlou brunetku s výrazným pohledem je těžké přehlédnout. Chlapci po ní šli, ale ona si jich nevšímala a snila o kariéře.
Tamara / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
Zdálo se jí, že být manželkou, vařit polévku a prát pleny je příliš nudné. Dívka snila o tom, že se stane bioložkou, a tak trávila veškerý volný čas ve společnosti knih a poznámek.
Její úsilí se více než vyplatilo – podařilo se jí nejen dokončit školu s vyznamenáním, ale také snadno nastoupit na zvolený obor. Tam si uvědomila, že našla své poslání!
Ve druhém ročníku se Tamara seznámila s úžasným mladým mužem, který také snil o tom, že se stane vědeckým světlonošem. Zamilovala se jako malá holka a nemohla si pomoct.
Dokonce se rozhodla změnit své zásady a po škole se zasnoubit. Kdyby tak věděla, že se to nikdy nestane, protože začala válka.
Tamara a její spolužák v mládí / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
Její milenec byl povolán na frontu a ona ani jeho příbuzní ho už nikdy neviděli. Tamara se vzdala studia a odešla pracovat do továrny na výrobu zbraní.
Pět let uplynulo jako v mlze, o vědecké dráze už nesnila – po otcově smrti musela živit nemocnou matku a mladší sestru. Tamara si přála pouze rychlý konec války.
Po roce 1946 se seznámila s mužem, který byl o pět let starší než ona. Věk dívku ani v nejmenším neuvedl do rozpaků, protože se chtěla vdát a alespoň trochu zlepšit finanční situaci své rodiny.
Její manžel si přál děti a potraty byly v té době zakázané, takže rok po svatbě Tamara porodila syna Lukáše a hned se vrhla do práce. Nemohla dítěti nic dát – neměla v srdci mateřskou lásku.
Aby Tamara vykompenzovala nedostatek vřelosti a něhy, tvrdě pracovala a snažila se dát dítěti najevo, že jí na něm záleží penězi.
Otec a syn Lukáš / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
Pracovala nepřetržitě a ani si nevšimla, jak Lukáš vyrostl. Veškerý čas trávil se svou babičkou Miriam, Tamařinou matkou. Když se matka vrátila domů, byla vyčerpaná a neměla energii ani chuť se dítěti věnovat.
„Alespoň si s ním můžeš pohrát, natahuje k tobě ruku, stále čeká.“ zabručela babička.
„Mami, jsem tak unavená! Kromě toho je pozdě, manžel ho teď uloží do postele. Budeme si hrát zítra.„ Tamara zívla.
Miriam zavrtěla hlavou a šla do vnukova pokoje, aby mu přečetla pohádku na dobrou noc a řekla mu, že „máma nepřijde“. Bylo pro ni nesmírně těžké vidět, jak její vnuk trpí, a pochopit, jak je její dcera nešťastná.
***
Roky utekly jako voda a Lukášek, teď už dospělý a s lehce prošedivělými spánky, se promenádoval po místnosti. „Tohle je můj byt a já jsem se ho rozhodl prodat. Sbal si věci!“ prohlásil Lukáš své matce.
„To mi nemůžete udělat! Jsem tvoje matka…“ zašeptala Tamara.
Tamara / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
„Matka? Kde jsi byla, když jsem vyrůstal? Jezdila si na služební cesty jako průvodčí nebo si byla unavená. Vychovávala mě babička a ty jsi měla moc práce.“ synovy se rozzářily oči. „Tenhle byt odkázala mně, takže mám plné právo ho prodat.
Lukáš odešel, práskl dveřmi a nechal matku samotnou. Teprve teď si Tamara vzpomněla, že je opravdu špatná matka, vzpomněla si, kolikrát synovi slíbila, že ho vezme do ZOO, kolikrát ho ujišťovala, že mu dnes večer přečte pohádku na dobrou noc… Třesoucíma se rukama vytočila číslo své kamarádky, požádala ji, aby přijela, a po zavěšení omdlela.
***
Po tomto nešťastném rozhovoru byla přijata do nemocnice a její syn se už nikdy neukázal. Když byla Tamara propuštěna, přišla za ní kamarádka a vzala ji k sobě domů.
„Měli bychom se obrátit na soud a závěť napadnout? To není lidské, žila jsi v tomto bytě, když ještě chodil pod stolem!“ řekla kamarádka.
Tamara si utřela slzy kapesníkem a usmála se.
„Děkuji ti, drahá, ale není třeba. Je to opravdu jeho byt, ať je takový, jaký je. Kromě toho má Lukáš pravdu… nežila jsem svůj život, byla jsem špatná manželka a příšerná matka. Nyní už nelze nic napravit.“
„O čem to mluvíš!“
„Nepotřebuji válku s vlastním synem. Doufám, že si mě Bůh co nejdříve vezme pryč, vždyť už mi táhne na sedmdesát, je čas. Můj manžel je už stejně dávno pryč.“ řekla unaveně.
Naděžda se zakuckala čajem a rozšířila oči. Každá vráska v její tváři vyjadřovala nesouhlas s tím, co se děje.
„Nevymýšlej si! Všechno bude v pořádku! Udělala jsi, co jsi mohla. Jaké by měl projevy, kdyby jako dítě hladověl?“ byla rozzlobená.
***
Bylo nezvykle teplé jaro a dnes, v den Tamařiných narozenin, za oknem jasně svítilo slunce a vesele si cvrlikali vrabci. Jenže oslavenkyně neměla náladu nic slavit, byla den ode dne smutnější a smutnější, záda měla shrbená a oči upřené do podlahy.
Natálie měla o svou kamarádku velký strach a věděla, že je smutná kvůli synovi, který se už půl roku neukázal. Nevěděla, jestli Lukáš byt nakonec prodal, nevěděla, kde je a jestli se někdy spojí s matkou.
Její myšlenky přerušil vstup Tamary do kuchyně. „Sedni si, drahá, dáme si čaj a koláč!“ řekla Natálie a položila na talíř lahodnou sušenku.
Tamara / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
„Necítím se na to. Nevolal… syn?“ Natálie se prudce otočila a uviděla kamarádčinu bledou tvář.
„Cítíš se dobře? No tak, rychle se posaď.“
„Mám trochu sevřené srdce. To nic není.“ Tamara ztěžka oddechovala.
Na stole se objevil tlakoměr a po změně tlaku se Natálie vrhla k telefonu, aby zavolala záchranku.
„Řekni Lukáši, že jsem ho vždycky milovala…“ řekla předtím, než ji odvezly.
Večer Tamara odešla a druhý den zazvonil v Natáliině bytě telefon. Zvedla telefon a se slzami v očích poslouchala:
„Dobrý den.“
„Teto Natálie. Dejte mi mámu k telefonu“ řekl Lukáš tiše.
„Není tady.“
„Chápu, že jsem se k ní choval ošklivě a ona o mně nechce slyšet, ale rád bych se jí omluvil. Řekni jí to prosím!“
„Včera zemřela. A řekla, že tě vždycky milovala.“
V telefonu bylo ticho a po několika minutách Natálie slyšela, jak Tamařin syn pláče, jak odmítá uvěřit, že jeho matka je pryč, a jak hořce lituje svého činu…
„Zlobil jsem se na ni za své dětství, za to, že tu často nebyla. Byla mi tak drahá a celý život jsem snil o tom, že jí budu nablízku, ale ona se mi vyhýbala… Nevěděl jsem, jak jí zavolat, jak ji požádat, aby se vrátila domů – měl jsem strach a styděl jsem se. Byt je stále nedotčený…“ zvolal Lukáš.
Natálie položila sluchátko na páku. Její kamarádku už nelze přivést zpět je příliš pozdě. A syn ponese toto těžké břemeno po zbytek svého života…
PSALI JSME: JAK ŽÍT, KDYŽ SE VAŠE ŽENA STALA SKUTEČNÝM „PRASÁTKEM“ V DOMÁCNOSTI
PŘIPOMÍNÁME: ÚŽASNÉ HUBNUTÍ CHARLOTTY ŠTIKOVÉ: SESTRA ORNELLY KOKTOVÉ PROZRADILA, CO BYLO JEJÍ NEJVĚTŠÍ MOTIVACI
