Dítě bylo naprosto neovladatelné: běhalo všude, všude lezlo, popadalo ze stolů věci a jídlo. Ani boty mu rodiče nemohli nosit, sundával je a běhal naboso po vlaku.
Když se ho snažil nějak odradit, hlasitě křičel. Občas tatínek nevydržel a syna plácl po zadku. Na což začal řvát ještě hlasitěji.
Cestující se snažili zdvořile požádat matku, aby dítě uklidnila. Na co následovala její skvěla odpověď: „A co chcete, aby řval?“
To znamená, že cestující byli vyzváni, aby si vybrali: dítě dělá, co chce, nebo křičí. Varianta „máma se stará o své dítě“ tu nebyla.
Když jsem si už lehla na postel, abych se připravila ke spánku, kluk se špinavýma nohama (vždyť nebyl obutý) si ke mně vlezl na postel. A pak jsem to už ani já nevydržela.
Popadla jsem dítě a přemístila ho do kupe matky, doprovázející akci jasným a tvrdým prohlášením, že když ke mě znovu přijde, tak ho z vlaku vyhodím.
Mimochodem, chlapec z takových slov a jednání se uklidnil a dokonce zapomněl křičet. Ale po zbytek cesty se každá snaha dítěte běžet do mého kupe se zastavilo matčinými slovy: „Nechoď tam, tam je ta zlá teta.“ A překvapivě dítě neklíčilo a všechno dobře chápalo.
Ostatní pasažéři byli trpěliví a za svou dobrotu snášeli eskapády dítěte. Ale raději budu „zlá teta“, která si v klidu cestuje.
PŘIPOMÍNÍME: TAXIKÁŘ PŘIJEL NA VÝZVU A BYL PŘEKVAPEN. JEHO PASAŽÉRY BYLI MANŽELKA A JEJÍ MILENEC