Radek zašel na parkoviště klidným, neuspěchaným krokem. Nastartoval auto a začal odklízet námrazu ze skla. Nedaleko známý postarší metař rozbíjel obrovskou zmrzlou hromadu: chtěl vyčistit prostor pro auta od ledu. Radek se přátelsky usmál a přikývl. Zdá se, že tento metař zde pracuje nepřetržitě.
Ještě týden nebo dva předtím, když silně sněžilo, od rána do večera uklízel stezky, aby obyvatelé neuvízli ve sněhu. Když skončilo sněžení, začal rozbíjet led, aby nikdo neuklouzl.
V další řadě nastartovalo zahraniční auto. Vystoupil odtamtud stylový chlapík a někomu si stěžoval na svůj těžký osud: „Ano, sakra, vůbec jsem nespal… Šéf mi řekl, abych přišel dřív… Musel jsem vstát o hodinu dřív…“ Kluk si před odjezdem všiml kusů ledu. „Odstraň led! No, slyšíš mě?“
Metař se otočil a vzal lopatu. „Pracuj rychleji!“ křičel kluk.
Radek se na neznámého upřeně podíval. Ten předstíral, že si toho nevšiml. Metař dál mlčky pracoval, dokud mu nezazvonil telefon. Opřel se o lopatu a vytáhl mobil. „Hej, zbláznil ses? Já nemám čas!“
Trpělivost došla i Radku. Položil kartáč na kapotu a zamířil k chlapíkovi. Jeho rozhodný manévr udělal dojem. Mladík rychle nasedl do auta, zamkl se a začal ťukat do mobilu.
Radek si zanadával, odplivl a vrátil se ke svému autu. A za pár minut už byla cesta volná a stylové zahraniční auto odjelo.
Než nastoupil do vyhřátého auta, Radek to nevydržel a přistoupil k metaři. „Proč jsi mlčel? Poslal bys ho někam!“ On pokrčil rameny a usmál se. „Nerad trávím čas takovými maličkostmi.“ Mrkl na Radka a znovu začal rozbíjet led.
PSALI JSME: JAK PRODAVAČ OKLAMAL STAROU ŽENU A RYCHLE NA TO DOPLATIL
PŘIPOMÍNÁME: NEDÁVNO MĚ NAVŠTÍVILA STARÁ KAMARÁDKA S DĚTMI. UŽ JE NEBUDU ZVÁT