Nikdy nebudeme bratři! Ani po vlasti, ani po matce. Duch nemáte být svobodní — nebudeme s vámi ani nevlastní.
Pokřtili jste se «staršími». Klidně budeme mladšími, ale ne pro vás. Je vás tolik, škoda, že nejste jako jeden. Jste obrovský, jsme VELIKÍ.
A vy se pořád jen dusité svou závistí. Vůle: slovo pro vás neznámé, všichni jste od dětství v řetězech.
Doma u sebe říkáte «mlčení-zlato“, zatímco u nás doma se pořád střílí. My máme v srdci horkou krev, tak co jste to pro nás za „rodina“ nevidomá?
A všichni máme nebojácné oči, beze zbraní jsme nebezpeční. Vyrostli jsme, a stali se stateční pod palbou odstřelovače.
Položili nás na kolena – vzbouřili jsme se a napravili to. A krysy se marně schovávají, modli se, ale pak se umyjí vlastní krví.
Dostanete nové pokyny, a my máme tu světla povstání. Vy máte krále, my máme demokracii. Nikdy nebudeme bratři.
Autorka textu: Anastasia Dmitruk
PSALI JSME: MILA KUNIS O IDENTIFIKACI SEBE JAKO UKRAJINKY: „DŘÍVE JSEM ŘÍKALA, ŽE JSEM Z RUSKA. TEĎ SE VŠECHNO ZMĚNILO“
PŘIPOMÍNÁME: DŮM, DOPRAVA, AZYL: KYJEVSKÉ METRO BĚHEM KONFLIKTU S RUSKEM VE FOTOGRAFIÍCH