Karolína se probudila ze sténání své vnučky, která měla hrozný sen. A tak tomu bylo už týden, přesně od okamžiku, kdy se její matka vrátila.
Karolína se posadila na kraj postele a začala si vzpomínat na minulé roky. Vychovala ji jako dceru. Nyní je dívce osmnáct let. Žena neměla vlastní rodinu. Jedinými příbuznými byly sestra a její dcera.
Neteř vyrostla rozmazlená, mohla přijít domů opilá. Sestra jen plakala a Karolína se snažila přivést k rozumu svou neteř. Jednoho dne ženě zavolala její plačící sestra:
„Katka zmizela! Nevím, kde ji hledat!“
Karolína si vzala dovolenou a šla na pomoc. O týden později našly neteř. Jelikož v té době jí bylo 18 let, nebylo možné ji přinutit vrátit se domů.
Dívka / Ilustrační foto / Zdroj: zerkalo.cc
Po nějaké době přinesla Katka domů plačící tašku, bylo v ní miminko. Matka utekla, ale zanechala vzkaz: „Toto je Viktorie. Tady jsou doklady. Je jí 5 měsíců, ale už jsem z ní unavená. Dělejte si s ní, co chcete. Nemusíte mě hledat.“
Sestra byla nucena odejít z práce, aby se postarala o vnučku. Karolína je finančně podporovala. Ale brzy došlo k novému neštěstí, sestře byla diagnostikována rakovina. Převedla svůj majetek a práva na dítě na Karolínu. Dcera se neobjevila ani na pohřbu.
Karolína pronajala městský byt a po přestěhování do vesnice šla do práce. A Viktorie se pro ni stala jedinou radostí. Žena se doslechla, že Katka byla několikrát uvězněna a nemá trvalé bydliště.
Dívka se zpočátku se za svou matku styděla a poté se rozhodla napsat jí na sociálních sítích. Dokonce odpověděla a řekla, že přijde na návštěvu. A teď Viktorie žila v očekávání setkání s matkou.
Kateřina přišla na návštěvu brzy ráno. Byla skromně oblečená, bezzubá, celý obličej vrásčitý, i když jí ještě nebylo čtyřicet let. Viktorie byla šokována tím, co viděla. Katka řekla: „No ahoj!“ a pokusila se neobratně obejmout svou dceru. Společně šly do kuchyně. Co řekne matka své dceři? Požádá o odpuštění?
Dívka / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
„Proč si vzpomínat na minulost? Tak co, odpusť mi,“ řekla Katka své dceři, aniž by se jí podívala do očí. Viktorie nic neřekla, jen přikývla. To byla celá jejich konverzace.
Nebylo o čem mluvit. Dívka se snažila mlčet, dívala se na matku a nechápala, jak ji tato žena mohla porodit. O něco později pozvala Kateřina tetu na procházku a rozhovor.
„Celý život jsem prožívala potíže. Kdyby mě nikdo nepozval, přišla bych sama. Snažila jsem se vás nerušit sedmnáct let. Něco mi patří? Mohu si vzít třetinu bytu v penězích.“
Karolína jí ukázala dokumenty, že podle zákona nic nevlastní. Dala jí nějaké peníze, aby se dostala domů. Katka vzala peníze a odešla. Rovněž hrozila, že ji zažaluje.
Viktorie šla do svého pokoje a rozplakala se: „Babičko, jak úžasné je, že jsi mě vychovala. Představ si, jakým by byl můj život, kdybych s ní zůstala? Co bych dělala? Jsem tak ráda, že tě mám …“
PSALI JSME: KDYŽ JSEM POPRVÉ UVIDĚL SVOU MATKU PO TOLIKA LETECH, ŘEKL JSEM, ŽE JI UŽ NEPOTŘEBUJEME
PŘIPOMÍNÁME: VŽDY SI STĚŽOVALA NA ŽIVOT, CHODILA SAMA. NIKDY JSEM SI NEMYSLELA, ŽE TA ŽENA, SE KTEROU PRACUJI, MÁ NĚKOHO
