Moje dcera se rozhodla vdát. Už jsem začala věno postupně sbírat a pak přišla Katka a řekla, že žádná svatba nebude. Pohádali se kvůli maličkostem, kvůli jedné neuvážené větě.
Byla jsem proti soužiti páru do svatby. Moje dcera vyrostla a odstěhovala se s přítelem. Pronajali si spolu byt, ale svatbu samozřejmě plánovali. Miloš dokonce požádal Matku o ruku, prsten koupil a seznámil se se mnou. Všechno bylo vážné.
Jakmile se s ním však dcera odstěhovala, začala se ode mě distancovat. Věčně byla vyčerpaná a rozrušená. Snažila jsem se zjistit, co se děje, protože takhle šťastná žena nevypadá. Jak se ukázalo, její milovaný ji donekonečna obtěžoval vařením a úklidem.
V té době dcera teprve začínala pracovat, takže ne všechno stíhala doma. Samozřejmě, že se snažila vše stihnout, ale zatím to nezvládala tak bravurně jako zkušena žena.
Když spolu teprve chodili, bylo jim dobře. Miloš nebyl chamtivý, krásně se o ni staral a přímo zbožňoval. A pak prostě zapomněl, že vedle něj je jeho milovaná žena, ne jen uklízečka a kuchařka. Jednou dokonce řekl:
– Proč se ženit, když dům je špinavý a není nic k jídlu?
A kvůli tomu se vlastně pohádali. Miloš si zřejmě zvykl na to, že ho máma se o něj neustale starala, a tak po Katě to samé požadoval. Také tchyně olej do ohně přidala, když mou dcerku označila za línou. Není taková, je jen mladá, nezkušená.
Už jsem dceři říkala, že takového manžela nepotřebuje. A když se děti narodí, co bude potom? Takový spotřebitelský postoj k ženě nelze podporovat! Žena by na sebe neměla zapomínat v žádném případě. Její účel by neměl skončit vařením a úklidem. Nevím, jak poradit svému dítěti. A co byste vy řekli?
PSALI JSME: BYLA JSEM TAK ŠŤASTNÁ, ŽE MŮŽEME JET K MOŘI. ALE MOU RADOST TCHYNĚ ZNIČILA SVOU ŽÁDOSTI
PŘIPOMÍNÁME: ABYCH ZAPLATILA HLÍDÁNÍ SYNA, VZALA JSEM SI PŮJČKU. HLAVNÍ JE, ABY SE O TOM TCHYNĚ NEDOZVĚDĚLA