Příběh ze života: „Učitelé a spolužáci se mi posmívali a teď se dívají s úžasem, protože nevědí, co říct“

Měl jsem špatné dětství. Táta od nás odešel, když jsem byl ještě malý. Matka mě vychovávala sama. Musela tvrdě pracovat, aby nás uživila. Kvůli její práci uklízečky jsem se však často stal terčem posměchu.

Chlapec / ilustrační foto / Zdroj: abtozzi.com

A taky jsem se vždycky oblékal do starého oblečení. A o nových smartphonech jsem mohl jen snít. Zatímco moji vrstevníci se chlubili svými gadgety, zůstal jsem po vyučování a pomáhal jsem mamince s mytím podlah. Bylo mi jí líto, protože jsem viděl, jak moc je unavená.

Uklízečka / ilustrační foto / Zdroj: YouTube

Samozřejmě, že jsem neměl žádné přátele. Dokonce i učitelé si dovolovali ponižující zacházení. Moje třídní vždycky se zabývala dětmi výhradně z bohatých rodin a všechny ostatní pro ni byly prázdným místem.

Jednou mi dokonce řekla, že ničeho v životě nedosáhnu. Syn uklízečky se nemůže vymanit z řad obsluhy. Bylo mi tak líto slyšet tato slova, že jsem na ně stále nemohl zapomenout.

Učitelka / ilustrační foto / Zdroj: vgorode.ua

Vzhledem k tomu, že ze školy jsem neměl téměř žádné příjemné vzpomínky, nechtěl jsem jít na setkání se spolužáky. Teprve k dvacátému výročí jsem se rozhodl jít do restaurace, abych se podíval do očí těm lidem.

Muž / ilustrační foto / Zdroj: YouTube

Všichni se sešli u stolu v místní restauraci. Učitelka se začala vyptávat, kdo čeho dosáhl. Někteří pracovali v oblasti ekonomiky, jiní jako řidiči nebo právníci. Přišla řada i na mě. Nechtěl jsem se pouštět do detailů, tak jsem stručně řekl, že pracuji ve stavebnictví. Třídní učitelka se jen usmála. Samozřejmě předpokládala, že jsem malíř nebo tak něco.

Muž / ilustrační foto / Zdroj: YouTube

Na konci večera jsem vzal mikrofon, abych řekl pár slov. Celá oslava byla zaplacena za moje peníze. Tehdy ještě oni netušili, že majitelem restaurace jsem právě já.

Restaurace / ilustrační foto / Zdroj: YouTube

Právě kvůli tomuto okamžiku jsem pracoval tolik let. Navždy si budu pamatovat jejich překvapené tváře. Zvláštní radost jsem měl, když jsem odvezl bývalou učitelku na svém novém autě domu.

Auto / ilustrační foto / Zdroj: YouTube

Podařilo se mi všem dokázat, že na původu nezáleží. Každý má šanci dosáhnout významných výšin. Hlavní věc je chtít a nikdy se nevzdat.

A co se týče mé matky, najednou udělala všechno, abych nezůstal hladový, takže teď je řada na mně, abych se o ni postaral. Koupil jsem jí útulný dům u moře, kde bezstarostně tráví své staří.

Domek u moře / ilustrační foto / Zdroj: YouTube

PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „KDYŽ JSEM JI VIDĚLA NA FOTOGRAFIÍCH, BYLA JSEM NADŠENÁ. PRAVDU JSEM SE DOZVĚDĚL AŽ POZDĚJI“

PŘIPOMÍNÁME: ŘEDITEL VYSOKÉ ŠKOLY PŘEDAL STUDENTCE DIPLOM PŘÍMO V PORODNICI

Share