Chtěli jsme si s manželem vyřídit hypotéku. Část peněz jsme si museli půjčit od tchyně. Je to žena, která není špatná, ale po smrti svého manžela se začala silně vnucovat.
Příbuzná nám všemožně naznačuje, abychom žili spolu, ale já jsem proti. Myslím, že různé generace by neměly žít pod jednou střechou. Když zjistila, že jsme si vybrali dvoupokojový byt, začala trvat na tom, abychom hledali třípokojový.
Chápu, co naznačuje. Tchyně však přišla s hloupými výmluvami: „A když přijedou k vám hosté, kde je umístíte?”.
Už i tak ráda u nás sedí dlouho do noci. Až bude volný pokoj, tak ji nebudu moci vyhnat z bytu vůbec.
Na to si nekupujeme samostatné bydlení. Chci být jedinou hospodyní, ať už je tchýně jakákoliv zlatá. To je důvod, proč nechci ani slyšet o nákupu většího bytu. Tím spíš, že my to pak bude muset splácet.
A co byste udělali na mém místě?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „TAJNĚ JSEM SE SCHÁZEL SE SVOU SEKRETÁŘKOU. TEĎ CHCE PENÍZE, JINAK VŠE ŘEKNE MÉ ŽENĚ“
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „MŮŽU PŘIJÍT NA NÁVŠTĚVU?“ NA TUTO OTÁZKU NYNÍ ODPOVÍDÁM ODMÍTNUTÍM