Před sedmi lety jsem se znovu vdala. Nejstarší je moje dcera z prvního manželství a mladší od současného manžela. Dva z mých mužů jsou velmi odlišní. Za prvním manželem jsem se cítila jako za kamennou zdí vždycky. Byl hlavou rodiny, všechno řešil sám, staral se o nás s dcerou. Ale jednou mi řekl, že už se mnou nechce žít.
Můj současný manžel je úplně jiný. Potkali jsme se v práci, když přišel se ucházet o pracovní místo k nám do kanceláře. Pak jsme se potkali před naší kanceláří. Pět měsíců po našem seznámení navrhl, že spolu budeme žít. Manžel byl dobrý: je to hodný muž a nádherný milenec.
Má však i některé nedostatky. Hlavní: nevydělává peníze. Teď sedím na mateřské s druhou dcerou. Jsem šíleně vděčná tchyni, vždyť právě ona nás vlastně drží nad vodou finančně.
I když svou chybu má i ona v tom, ře manžel nevydělává, svého syna příliš rozmazlovala. Veškeré naše blaho závisí na jeho matce. Dokud má skvělou práci, ráda nám ve všem pomáhá. Ale co bude dál? Bude totiž muset odejít do důchodu. Jak budeme žít potom?
Můj manžel je velmi schopný a chytrý člověk. Ale nesnaží se o nic. Ve všem se spoléhá na svou matku. Je to vůbec možné v 37 let? Jak můžete žít s mužem, když se bojíte, za co budete žít zítra?
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „KOLEGYNĚ SI JEN LEŽÍ S MASKOU NA OBLIČEJI A ČASOPISEM, ALE JE SI JISTÁ, ŽE OD NÍ MANŽEL NEODEJDE“