Všichni nám tehdy záviděli, když jsme se s manželem teprve vzali a rodiče nám dovolili bydlet ve svém prázdném bytě. Říkají, že můžeme snadno sbírat na své vlastní bydlení a že žijeme u příbuzných, ne u cizích lidí. Taky jsem si myslela, že mám štěstí na tchyni.
Po půl roce manželství se ale manžel změnil si práci. Nyní cestoval několik měsíců na služební cestu do zahraničí a pak se na měsíc vrátil domů. A tak nějak, když manžel přijel na měsíc opět domů, přišla do domu tchyně a s ní nějaká paní. Jsme v posteli a tchýně chodí po bytě, ukazuje vše té paní, a něco pořád vypráví.
To jsme ale nepochopili. Ukázalo se, že tchyně se rozhodla pronajmout byt, protože syn je tak dlouho na služební cestě. A o mně ona vůbec nepřemýšlela, jsem jim cizí, i když manželka syna. Najdu si místo, kde budu celou tu dobu bydlet. I když tento byl byl majetkem tchána, ale on se s manželkou hádat nechtěl.
Ač mi to bylo nepříjemné, rozhodla jsem se bydlet v tomto bytě a dokud tu není manžel, platím nájem sama. Co jsem měla ještě dělat? Takto jsme žili s manželem dál a rychle šetřili na bydlení.
O dva roky později jsme si konečně koupili, i když na úvěr. Tchán během této doby byl také unavený ze své ženy, rozvedla se s ní, začala žít s jinou ženou, velmi klidnou a příjemnou. Nakonec se omluvil, že tehdy vše tak dopadlo. Byt prodal a dal nám peníze, abychom úvěr uzavřeli.
A tchyně zůstala bez střechy nad hlavou. Manžel ji vzal k nám, teď se také stydí za svůj čin. A v podstatě bych mohla udělat stejně jako ona. Vždyť ona je pro mě jen nějaká teta. V tomhle bytě jsem hospodyně, vzala bych si s ní peníze, jako kdysi ona brala ode mě. Ale nejsem tak shnilý člověk, ať žije.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „MANŽEL NEPŘIJEL NA VÝPIS Z PORODNICE. A JÁ SI MYSLELA, ŽE MĚ OPUSTÍ“
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „POMÁHÁME TCHÝNI A MOJI MATCE NE. ROZHODLA JSEM SE TUTO SITUACI NAPRAVIT.“