Jsem jeden z mála, který má štěstí na tchyni. Moje tchyně mi okamžitě začala říkat „dcero“ a zachází se mnou velmi vřele. A pro mě, jako pro dítě, které vyrůstalo v sirotčinci, je to neuvěřitelně příjemné. Nikdy jsem neměla mámu a rodinu a tchýně mi je všechny nahradila.
Ale ve všech pohádkách je zlá postava. Taková je i v mém případě. Můj manžel není jediné dítě své matky, má mladší sestra. S ní jsme nenašli společnou řeč. Okamžitě se mi nelíbila a často o mně mluvila ošklivá tchyni. Je dobře, že tchyně není hloupá, nikdy těm blábolům nevěřila.
Já a sestra manžela máme děti. Sestra manžela má tři syny a já dceru a syna. Dělá všechno pro to, aby moje děti nezůstaly dlouho u babičky a méně tam trávily času.
Kdy nezavolám, ona už přivedla své děti. A pro tchyní je dost obtížné uhlídat tři kluky, já už tedy nemůže svoje děti tam přivést.
Obecně s ní začala taková nevyřčená válka, chci ji ukončit. Ale jak?
PŘIPOMÍNÁME: NESTIHLA JSEM SI UDĚLAT SENDVIČE NA SVAČINU, JAK DO KUCHYNĚ S VÝKŘIKY VLÉTNE SNACHA: „KOLIK MŮŽETE JÍST“