Když jsem otěhotněla se synem, bylo mi devatenáct let. Ani já, ani manžel jsme neměli vlastní bydlení. Bydleli jsme na ubytovně jako mnozí tehdy. Pak manžel začal mě podvádět a já to nechtěla tolerovat.
Rozvedla se, zůstala sama se synem v náručí. Na pomoc od rodičů nebylo co čekat, sami to s penězi měli dost špatně. Od manžela jsem si nevzala ani výživné na syna, věděla jsem, že nic nemá. Ale nic, zlepšila jsem si život sama. Pracovala jsem tvrdě, koupila jsem si byt a po letech jsem si koupila další, který jsem dala do pronájmu a tak jsem ještě odkládala peníze.
Můj syn se oženil, narodila se mu dcera, ale z vůle osudu se také rozvedl se svou ženou. Platí výživné manželce. A tak mi včera snaha volá a mluví o novém zákonu, kdy po rozvodu muž musí zajistit své dítě ještě i bydlením. Ona to říkala tak, jako by jen naznačovala. Je mazaná, uvědomuje si, že pokud zažaluje mého syna, aby on musel koupit byt pro dceru, nezůstanu stranou, budu synovi pomáhat.
A tak mi to se vším všudy vypráví. Poslechla jsem si ji po telefonu a přemýšlela, jak je bezcenná a s kým se vlastně můj syn oženil. Svého času jsem měla dost síly a rozumu na to, abych zajistila sebe a své dítě a ona to nedokáže. Ale kde je spravedlnost, přátele?
Můžete mě napadnout, ale když ženy mohou porodit, tak ať si nejprve zamyslí, jak mohou sami své dítě zajistit. Není to tak? Jinak proč tedy vůbec rodit. Víte sami, že muži děti v podstatě nepotřebují, pouze ženy.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „MÁM VYNIKAJÍCÍ ČICH. V DOMĚ JSEM UCÍTILA VŮNI JINÉ ŽENY“
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „NEMOHU ODPUSTIT SVÉ MATCE JEJÍ ČIN. UŽ 4 ROKY NEKOMUNIKUJEME“