Můj manžel a já jsme žili v manželství 26 let. V mládí jsme jako všichni začínali s chudoby. Oba tvrdě pracovali, snažili se pro dobro naší rodiny. Pak se narodily děti, vychovávaly je, snažily se jim dát to nejlepší. Neřeknu, že jsme měli špatný vztah. Ale ne, bylo vše skvělé.
Ale v průběhu let děti vyrostly, vytvořily své rodiny, odjely, zůstali jsme s manželem sami. Už tehdy jsem si začala všímat, že s ním něco je jinak. Pokaždé přišel z práce pozdě, měl velmi často služební cesty. Řekl také, že jeho plat je nyní nižší.
Samozřejmě jsem tušila, o co jde, ale mlčela jsem. A rozvést se po tolika letech — a co řeknou lidé, co si o mně děti budou myslet?
A pak normální den volna. Koukám, že se někam chystá. Ptala jsem se, kam to jde. A on mi odpověděl, že jde ke své paní srdce. Už jsem se na nic neptala. On odešel.
Když už nebyl doma, cítila jsem takovou lehkost, takovou svobodu. V poslední době mě strašně stresoval, něco po mně chtěl, hádali jsme se a teď už žádné hádky, požadavky, splněné přání. Teď jsem sama sebou.
Děti nechápou, jak to, že jsem v klidu zareagoval na jeho odchod, a já jsem jen ráda. Teď budu žít svůj život.
PSALI JSME: PROČ ELTON JOHN ZASTAVIL SVŮJ KONCERT, KDYŽ VIDĚL FANYNKU S UKRAJINSKOU VLAJKOU
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „VZAL SI MĚ, ABY NEVZPOMÍNAL NA BÝVALOU. JAKÝ HLOUPÝ NÁPAD“