Je mi 37 let a naštěstí jsem stihla vlak s názvem „manželství a šťastná rodina“. Mám manžela, dvě děti, v tomto ohledu je všechno v pořádku a nestěžuji si. Opačně to má moje kamarádka, která je ve stejném věku a pro kterou najít pár v tomto věku není vůbec jednoduché.
V poslední době na muže zaútočila jakási globální lenost. Ano, ano, lenost pečovat, usilovat, milovat, ocenit, elementární dokonce potěšit ženu. Mnozí muži žen v tomto věku vůbec nepotřebuje. A co, jídlo si objednají, věci odnesou do čistírny nebo maminka vypere, v domě uklízí personál nebo zase maminka. No, pokud jde o intimní část, mnozí rádi využívají speciálních služeb. Proč by tedy chtěli mít ženu se svými neustálými požadavky? Proč by chtěli mít děti, na kterých je třeba celý život pracovat a nakonec zůstat jen s prošedivělými vlasy a se zdravotními potíži? Oni to vše nepotřebují.
A proto, s kolika muži moje kamarádka nechodila na rande, všichni říkají, že potřebují bohyně krásy, ne obyčejnou ženu. A kamarádka věří jejich slovům, myslí si, že muži mají příliš vysoké sebevědomí a to je všechno. Ale to není pravda, pač mají banální lenost. Koneckonců, se svým pivním břichem, zarostlým obličejem a smradlavými ponožkami, o jaké bohyni se jedná? Jde jen o lenost, nic víc.
Je mi takových lidi líto, protože nikdy nepoznali skutečné štěstí být se ženou na stejné vlně. A k tomu není tolik potřeba: zodpovědnost, péče, láska a respekt. Je to snad hodně?
Ostatně musíte uznat, že mnoho našich žen nepotřebuje muže s miliony. Mnoho našich žen je připraveno tvrdě pracovat ve prospěch rodiny. Škoda, že tohle neocení samotni muži.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „ZÍTRA SE MUSÍŠ ODSTĚHOVAT, VŽDYŤ UŽ JE TI OSMNÁCT,“ MATKA VYHNALA NA ULICI VLASTNÍHO SYNA
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: NECHALA DĚTI TCHYNI A ODJELA NA DOVOLENOU, ALE ZPÁTKY SE NEVRÁTILA