Několikrát jsem se setkala s maminkami, pro které je dítě středem jejich světu. Synovi je rok a půl a můj svět se nikdy netočil jen kolem něj. Nezapomněla jsem na svůj život a na to, že v životě kromě dítěte existují i jiné radosti.
Ale moje máma a máma mého manžela se zbláznily. Jakmile se narodil syn, okamžitě se objevily na prahu s hromadami věci a zařízení pro dítě. Začaly mi vyprávět nejrůznější rady a málem si vytrhaly vlasy za to, kdo bude jako první držet mého syna v náručí. A k čemu to všechno je?
Dítě mělo průjem, zjistila to moje matka a také tchyně. To byla ale tragédie. Musíme zavolat sanitku, vozík, odvézt dítě, jinak umře, něbo ještě něco jiného. Začaly vyprávět různé hrůzy, že je možné natočit horor z jejích slov. Ve skutečnosti jsem prostě snědla něco špatné, a pak kojila syna.
A jak nás zavalily věcmi. Syn roste velmi rychle, proč by měl ve věku jednoho a půl roku mít spoustu oblečení. Tchyně se obecně snaží také nakupovat v módy. Ani se nedívám na tu dětskou módu. Je jedno, jaké kalhoty a čepici bude syn nosit.
Děsí mě něco jiného, maminka i tchyně odcházejí brzy do důchodu. Nebudou mít práci, budou mít spoustu času. Budou u mě sedět hodiny a říkat mi, jak být dobrou mámou, nebo co? Co je to za opožděný a hypertrofovaný mateřský instinkt u nich, nevím.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „NEMÁM RÁDA UKLÍZENÍ A MÁM VĚČNĚ NEPOŘÁDEK“
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „MANŽEL NAVRHL VÉST SAMOSTATNÝ RODINNÝ ROZPOČET, ALE BRZY LITOVAL SVÉHO ROZHODNUTÍ“