Lenka je v naší společnosti oblíbená, bez ní bychom ani nebyli v kontaktu. Přátelili jsme se již v mládí, neustále dávala dohromady celou partu a během let jsme na studentské koleji splynuly v nejlepší přátelé. A teď se k našemu přátelství přidala i lítost k naší přítelkyni.
Po celou dobu byla trochu mimo
Zatímco se lidé nepoflakovali a pracovali, ona se poflakovala a pak se najednou usmála: „Já vím, co mám dělat!“ Vždycky žila svým vlastním tempem, na své vlastní vlně. Talentovaného organizátora, skvělého odborníka, rozzuřila tato vlastnost jeho šéfů, kteří vždy potřebují nejen výsledek, ale i standardní přístup, tváře na jeho adresu a spoustu zbytečného povyku.
Díky tomu Lenka nejednou zachránila celé oddělení, ale v běžné všední dny byli všichni její kolegové k ní hrubý a ani nevěděla, jestli má vůbec zůstat v práci.
Oporou Lenky byla vždy její rodina. Ale teď, když její dceři bylo 18 let a dívka se odstěhovala od rodičů, „aby dospěla a získala zkušenosti“, Lenka najednou pocítila – vztahy s manželem jako by přišly vniveč. V jejím životě je přítomen pouze nominálně. Chybí však duchovní blízkost i komunikace. Dříve tuto díru vyplnila malá Natálka, ale teď je to jiné.
Každý, kdo se s těmito příznaky setkal, je okamžitě pozná
- Manžel nezvedá telefon,
- přichází pozdě;
- neodpovídá na otázky, krčí rameny,
- snaží se usnout dříve nebo spát v jiné místnosti…
Naše Lenka nikdy nebyla hloupá, ale nevěděla, co má dělat. Její manžel ji nekontaktoval a ona nechtěla vyvolávat hádku. Zavřená v koupelně, vzlykající, uvědomující si vlastní zbytečnost. Jednou se rozplakala tak, že se jí podařilo smíchat depilační krém na obličej. Vzpamatovala jsem se, když se mi odlepilo obočí. Přišla na naše malé setkání s upraveným obočím a povzdechla si:
Dnes je den, kdy jsme se s tím vyrovnaly, děvčata. Byla jsem první.
Byla naděje, že se to mezi nimi ještě vyřeší.
A mezitím jsme se rozhodli poslat Lenku k psychologovi, ať se srovná a vzpomene si na to, co je dobré. Její hodnota, jako člověka a ženy, by neměla záviset na jednotlivci, dokonce ani na jejím manželovi. Ve čtyřiceti letech lidé začínají svůj život od nuly a ona si nevede špatně.
Lenka nakonec podlehla přesvědčování a zkusila jít za psychologem:
„Myslím, že mám depresi.“
„Jste si jistá? Taková krásná žena, proč ta deprese?“
Lenka se zachichotala. Ale vzpamatovala se a začala vyprávět, jak se má v práci těžko a jak jí šéfka v práci pouze ponižuje… Psycholog zalapal po dechu:
„Jak to? Jak vás ponižuje?“ Dokonce jí nabídl whisky pod záminkou rozšíření cév a lepšího uvolnění. Lenka se již uklidnila, po několika logech sdělila zřetelně a věcně všechny podrobnosti. A psycholog náhle zatřásl pěstí:
„Stručně řečeno, existuje pouze jedna metoda. Zavři hubu a neopovažuj se mě znovu oslovovat tímhle tónem!“
„Učíte?“ Lenka byla překvapená. „Psychology jsem si představovala jinak, musíte být vědci!“
„Tohle je věda, mladá dámo. Říká se tomu šoková terapie. Pokud se neuklidní, postříkejte ji šlehačkou z kanystru! Nebo parfémem, nosíte s sebou parfém?“
„Dostanu padáka!“
„To je v pořádku. Co s těmi lidmi uděláte? Posmívají se vám! Odejděte jako vítěz. Je to jasné?“
Lenka o tom přemýšlela, ale bylo jí to opravdu jasné. To je to, co musí udělat! Dále mluvila o svém manželovi. O příznacích, o slzách v koupelně. Psycholog jen mávl rukou.
„U mužů se to stává často. Takže má vedlejší sexuální život, je to tvoje chyba! Kdo potřebuje tvůj smutný, kyselý obličej? Ráno si oblékneš své nejlepší šaty, nalíčíš se.“
„Jaký make-up?“
„Jste žena. Víte, jak to je. Kdy jste nosila sexy make-up?“
„Nikdy nebyl důvod, proč si jej vymýšlet?“
„Děláte to pro sebe, ne z nějakého důvodu. A někde zůstaňte, vraťte se až skoro ráno. Nechte ho plakat.“
Žena pochybovala, že by si toho její manžel vůbec všiml, v kolik hodin přišla. Ale co když bude opravdu nervózní? Začne volat.
Tak ať zavolá. Napíšu mu, že přijdu pozdě, a on skončí… „Pokud se zeptá, klidně se chichotejte. Kdy jste se naposledy pohrdavě nešklebili, ale nonšalantně se chichotali?“
Lenka pokrčila rameny. Vstala, šla k zrcadlu a podívala se na svůj sklíčený obličej.
Psycholog náhle řekl:
„Hodná holka! A postava a chůze. Škoda, že jste vdaná…“
Lenka se zasmála.
Náhle se nonšalantně zasmála jako za mlada. Pochopila, že manželova nevěra není důvodem k tomu, aby trávila své nejlepší dny v slzách. Když za ní psycholog zavřel dveře, cítila se chladná. Další konzultace se konala za týden.
Udělala si make-up a oblékla si své nejlepší šaty. Jejího manžela zajímalo, jestli se blíží firemní večírek. Manželka odpověděla neurčitě a spěchala pryč. V práci byly ohromení oslnivá kráska se šťastným úsměvem rozzářila celou kancelář. Ano, takže šéfka okamžitě vykřikla:
„Okamžitě na toaletu a smyj si make-up! Práce čeká a ty jsi takhle oblečená! Už tě nechci takhle vidět.“
„Cože?“ odfrkla Lenka chladně. „Jsem krásnější než ty? Sklapni! Už mě nebaví tvůj bezdůvodný křik.“ Když se stará čarodějnice vznášela nad Lenkou a hrozila jí vyhazovem, šlehačkou opravdu nešetřila. A pak se pustila do práce.
Večer ji zavolali do kanceláře. A ne, aby ji vyhodili.
Šéf její vedoucí jí dal prémii a omluvil se jí za chování své podřízené.
O týden později stála Lenka před známými dveřmi a zmateně hleděla na nápis „Uklízeč“. Psycholog byl o patro výš, ale ona prošla právě těmito dveřmi. Jen si toho nevšimla. Byl tam ten holohlavý chlapík, stejně jako minule.
Chtěl si pouze pokecat a pak se nechal unést. Chtěl pouze pomoci.
Lenka si nestěžovala.
PSALI JSME: “VRAŤTE MĚ ZPĚT”: KAM SE CHCE VRÁTIT EVA BUREŠOVÁ SE SVÝM PARTNEREM PŘEMKEM FOREJTEM
PŘIPOMÍNÁME: „ASI JSI TO NEPOCHOPILA, ZLATO. NA TVŮJ NÁZOR SE NIKDO NEPTÁ,” ŘEKLA TCHYNĚ