Starší lidé jsou moudří, protože získali životní zkušenosti. S věkem ale může narůstat nedůvěra. Je stále těžší věřit lidem. A největší nebezpečí může pocházet od blízkých příbuzných. To je důvod, proč se péče o babičku samotné babičce může zdát podezřelá.
Slyšeli jsme mnoho smutných příběhů, když příbuzní vzali prarodičům byty. Takové příběhy vyděsily i Lenčinu babičku. A Lenka byla jediným člověkem, který navštěvoval babičku se záviděníhodnou pravidelností.
Stalo se tak, že dívku vychovávala babička, protože její rodiče byli vždy zaneprázdněni. Jejího staršího bratra milovali mnohem víc. Lenka tomu však nevěnovala pozornost, protože od raného dětství byla samostatná, a když dospěla, rozhodla se vybudovat svůj život, aniž by se spoléhala na příbuzné.
Vybrala si povolání, studovala, bydlela na ubytovně, pak si našla práci a teď si pronajala byt. Nedá se říct, že její život byl snadný, ale zvládla to a nikoho o pomoc nežádala. Občas navštěvovala své rodiče, vztah s bratrem byl těžký a jediný člověk, který se ukázal být nejbližší, byla babička Jarmila.
Lenka se snažila navštěvovat babičku každý víkend, někdy i po práci přicházela, protože pracovala poblíž. Ten den měla paní Jarmila špatnou náladu, ale Lenka jako vždy babičku objala a zeptala se, co uvařit. Zvykla si na to, že stařenka je charakterní člověk.
Babička ani nepozdravila a mlčky seděla. A pak se zeptala, proč ji Lenka tak často navštěvuje. „Chceš můj byt?“ „Babi, co to říkáš?“ dívka byla upřímně překvapená. „Jaký byt? Posaď se tamhle, já tu zametu.“
Paní Jarmila nevěřícně sledovala, jak vnučka rychle uklízí pokoje. Dívka pochopila, co babička naznačovala, ale tvářila se, že se nic nestalo. „Babi, přeješ si čaj? Přinesla jsem cukroví, tvoje oblíbené!“
Babička vešla do kuchyně a řekla: „Víš co, Lenko? Odkázala jsem svůj byt tvému bratrovi. Budeš mě navštěvovat i nadále? Starat se o mě? Co teď budeš dělat? Nic nedostaneš!“
„Dobře. Proč potřebuji tvůj byt? Potřebuji tě, babičko. Hlídala jsi mě jako dítě, teď já o tebe budu pečovat,“ odpověděla dívka a udělala čaj.
„Tady je pravda! Hledej manžela s bytem! Musí tvůj bratr někam přivést svou snoubenku. Nevykopne rodiče, že?“ Lenka ji přerušila: „Babi, už toho mám dost! Dělej si se svým bytem co chceš. Já ho nepotřebuji. Už je to nepříjemné, proboha. Pojďme raději pít čaj! Co se děje ve tvém oblíbeném seriálu? Mimochodem, ochladilo se. Zítra ti po práci přinesu novou deku.“
Ten den o bytě už nemluvily. O pár dní později překvapené Lence zavolal její bratr. Ona poslouchala tirádu, že oklamala babičku, aby ta převedla byt na ni a že teď jí tohle neodpustí. Pak zavolala její matka se stejnou otázkou ohledně bytu. Lenka odpověděla, že nic neví.
„Babičko!“ řekla vážně, když příště přišla na návštěvu. „No tak, řekni mi, co se tam děje s tvým bytem? Včera mi zavolal bratr a řekl, že jsi převedla byt na mě. A pak matka řekla to samé. Chceš něco říct?“
Test od babičky
A babička řekla. Ukázalo se, že od sousedek slyšela dost různých historek o tom, jak blízcí příbuzní pod záminkou péče berou byty. Paní Jarmila se rozhodla prověřit svá vnoučata a zjistit, co ji může čekat. Udělala to takto: oběma řekla, že byt odkázala jinému.
Lenčinu reakci na tuto zprávu už známe, ale starší vnuk se nechoval zrovna nejlépe. Proklel babičku a se skandálem zabouchl dveře. Řekl, že už ji nechce znát. Lenka neuvěřila svým uším, když to uslyšela.
Vnučka se odmítla přestěhovat k babičce, i když je to nyní její byt. A za to jí byla babička vděčná, protože byla zvyklá na klid. Proto se dohodly, že zatím nechají vše tak, jak je.
PSALI JSME: PRODALA SVŮJ BYT A PENÍZE DALA SVÉMU JEDINÉMU SYNOVI
PŘIPOMÍNÁME: DCERA MI NEUSTÁLE VYHROŽUJE, ŽE MĚ VYSTĚHUJE Z BYTU