Můj manžel a já už nejsme mladí. Nám, už je 68 let. Pochopitelně už jsme v důchodu. A dost peněz nedostáváme. Je dobře, že alespoň dcery máme dospělé. Už mají vlastní rodiny. Zní to trochu sobecky, ale vychovala dcery, abychom měli někoho, kdo by mohl nám ve stáří pomoct.
Babička/ilustrační foto/ Zdroj: youtube.com
A pokud dříve, starší dcera nám pomohala s nákupem potravin, to teď většinu svého času se stara o budoucnost vlastních dětí, a nám starším říká, že jsme již skoro nic nepotřebujeme, a na všechny naší potřeby by měla stačit i penze.
No, penze je dost na potraviny, ale manžel má problémy se srdcem, je po mrtvici, jen si představte, kolik léků potřebujeme. Mám také spoustu nemocí, které jsem dostala kvůli tvrdé práci. S manželem jsme se od mládí starali o děti.
Rodina/ilustrační foto/ Zdroj: youtube.com
Koupili jsme pro obě dcery byty, zaplatili školné. Je škoda být přítěží pro vlastní děti, ale ještě horší je si uvědomit, že nikdo nám nechce pomoct. Bydlíme s manželem ve dvoupokojovém bytě, takže mladší dcera navrhla pronajmout jeden pokoj, aby byl zisk.
Rodina/ilustrační foto/ Zdroj: youtube.com
Rozhodla se, že pro nás dva pokoje je hodně, kvůli čemuž můžeme vydělat peníze a žít v jednom. Když jsme to odmítli, dcera se rozčílila. Byla jsem z dětí docela zklamaná. Začínám si dokonce myslet, že by bylo mnohem jednodušší najmout nějakého člověka a zaplatit mu za péči. Opravdu levnější by bylo, než vychovávat děti a čekat pak od nich něco.
Rodina/ilustrační foto/ Zdroj: youtube.com
