Byla jsem tak šťastná, když jsem se vdala. Vždyť teď jsem mohla být neustále v blízkosti svého milovaného člověka a vždy snila o velké přátelské rodině. Manželova máma se mi taky líbila. Paní Mikulková se mi zdála velmi klidná a přátelská žena.
Už jsme nebyli s manželem mladí, když jsme spolu začali žít, a proto jsme okamžitě začali přemýšlet o dětech. Naštěstí, byt jsme si koupili na celkové úspory a bylo možné snadno porodit potomky. Tchyně mi za celou dobu neřekla ani slovo, ani jednou se do našeho vztahu nepletla. Celkově jsem byla spokojená.
Protože když se narodil syn a tchyně se nabídla, že se k nám na chvíli nastěhuje, aby nám pomohla, okamžitě jsem souhlasila. Zpočátku, když jsem viděla, co si přivezla v taškách, byla jsem v šoku. Proč by starší žena nosila s sebou staré rozbité nádobí, hrnce, ve kterých je již nebezpečné vařit jídlo, staré oblečení. Ale jak mi vysvětlila, všechno bude v životě potřeba.
S dítětem paní Mikulková vycházela skvěle, v tomto ohledu jsem byla spokojená. Ale jednou jsem viděla, že manžel má nové boty, nekoupili jsme mu je. Nová, ale už trochu opotřebovaná. Zeptala jsem se ho, kde vzal ty boty, a on mi odpověděl, co mu to dala máma. Bylo divné, že tchyně měla peníze na boty pro manžela, protože šetří důchod.
Pak se začaly objevovat další a další věci. Ale když jsem se vrátila domů a viděla jsem tchyni, jak se hrabe v koši na odpadky a vytahuje zeleninu, kterou jsem vyhodila, byla téměř shnilá, málem jsem omdlela. Chtěla totiž z této zeleniny připravit jídlo, podle ní byly ještě normální.
Po odpadkovém koši a normální?! Vrcholem bylo, když dala malému dítěti k jídlu marshmallow, který našla na popelnici, a bylo také prošlé. Tehdy jsem byla velmi zlá. Řekla, ať sbalí věci a odejde. Nebylo to nic jiného než začátek nějaké nemoci. Ve zdravém rozumu by člověk nic takového nesbíral a nejedl.
Samozřejmě, že se urazila a urazil se i manžel, ale zdraví mého dítěte a celé rodiny je mnohem dražší.