Let domů z Turecka začal zajímavě. Když se na tabuli objevily informace o začátku přistání, obrovská fronta se přesunula k bráně. Dorazili jsme s rodinu na letiště v předstihu a byli jsme první z asi 250 lidí, kteří čekali na let domu.
Před přistáním stála fronta poměrně potichu, turisté se rozprchli do skupinek a probírali dojmy z dovolené. Jakmile se objevily informace o začátku přistání, situace se okamžitě změnila.
Organizovaná fronta, která přetrvala až do této chvíle, se změnila v nezvladatelnou masu lidí, připravenou zničit všechny a všechno, co se jí postaví do cesty. Všichni se prostě začali proplétat k přistávací bráně, aniž by věnovali pozornost ostatním lidem.
Z budovy nás dav prakticky vynesl a strčil do čekajícího autobusu. Po nástupu jsme začali sledovat, co bude dál.
Dojem byl takový, že počet míst v letadle je omezený a ti, kteří dorazí na palubu prodlení budou nuceni zůstat na letišti. Všichni se tlačili a snažili se dostat do autobusu dříve než soused.
Přistání v letadle proběhlo civilizovaněji, možná proto, že autobusy dorazily k trajektu s určitým časovým odstupem.
Když letadlo začalo klesat, letušky požádaly všechny, aby se připoutali a zůstali na svých místech, dokud se neobjeví oznámení, že je možné vstát a přesunout se k východu.
Jejich prosba byla vyslyšena-letadlo ještě vyletělo k terminálu a polovina pasažérů už popadla příruční zavazadlo a stála v uličce. Dojem byl takový, že letadlo bude stát jen pár minut a ti, kteří nestihnou vystoupit z letadla, poletí dál.
Vycházeli jsme skoro poslední, ale nejvtipnější je, že ti, co tlačili ostatní, běželi k východu jako první, a ti, kteří v klidu čekali na příležitost normálně odejít, všichni se potkali ve stejné frontě na pasovou kontrolu a pak v blízkosti zavazadlového pásu.
PSALI JSME: PO ŠEDESÁTCE JE TŘEBA SE VZDÁT MNOHA VĚCÍ: 5 VĚCÍ, KTERÉ JSEM VYŘADILA ZE SVÉHO ŽIVOTA A NELITUJI TOHO
PŘIPOMÍNÁME: KVŮLI NĚJAKÉ PŮJČCE CHCE MŮJ MANŽEL ROZVOD: NENAPADLO MĚ, ŽE SE O TOM DOZVÍ