„Pokud nebude tlačenka, tak já nepřijedu“: Tchýně chtěla vidět svá oblíbená jídla na moje narozeniny

Museli jsme slavit bez ní!

S Marií jsme se bez problémů spřátelili, i když mezi námi byl značný věkový rozdíl, byla jsem dost stará na to, abych byla její matka. Rodiče Marie žili v Polsku a z Plzně to bylo daleko, takže jsem jí nahradila matku, dá-li se to tak říct.

Předevčírem zazvonil zvonek, na prahu stála právě sousedka Marie, v ruce držela krásný kousek dortu a láhev drahého vína.

„Ahoj, Dášo, nedávno jsem měla narozeniny, tak je chci oslavit i s tebou!“ Dívka se mile usmála a o deset minut později už jsme seděli v kuchyni a povídali si o práci.

Marie mi s radostí začala vyprávět, že jí manžel dal nová sluchátka a obrovskou kytici oblíbených květin a syn jí nakreslil moc hezký obrázek.

„A co tvoje tchýně? Říkala jsi, že s ní nemůžeš vycházet. Uvažovala si, zda jí pozveš?“ zeptala jsem se.

„Oh, Dášenko! Máš pravdu! Je to jistě velmi citlivé téma. Stále se nemůže smířit s tím, že s Viktorem budeme žít odděleně, a ne s ní v její bytě – jak o tom celý život snila. Myslí si, že jsem to byla já, kdo přesvědčil mého manžela, aby si vzal hypotéku na dvacet let a odstěhoval se od ní, i když to bylo na konci dne výhradně Viktorovo rozhodnutí.“

„Víš, s manželem jsme se hned po svatbě rozhodli, že potřebujeme vlastní bydlení, ať to stojí, co to stojí. Nechtěla jsem žít s jeho matkou pod jednou střechou a můj muž byl nakonec také proti. I když mu celou dobu tlačila do hlavy něco jakože – Proč bys měl platit tolik peněz, když můžeš bydlet u mě, byt je velký a já ti budu pomáhat, vychovávat vnouče, žehlit prádlo a vařit jídlo…“

„Každopádně poté, co jsme si koupili vlastní byt, se náš vztah úplně zhoršil. Nelíbilo se mi to, protože se nestalo nic špatného! Pozvali jsme ji na návštěvu, o víkendech jsme přivezli syna na hlídání. Ale stále v ní bylo cítit napětí, vždy jakoby mluvila skrz zuby.“

„Abych byla upřímná, nechtěla jsem ji zvát na svou oslavu. Nechtěla jsem, aby se opakoval skandál a ty řeči a přednášky, že neumíme správně žít. Ale Viktor na tom trval a já si uvědomil, že ji musím pozvat, jinak náš vztah naprosto ztroskotá.“

Zavolala jsem tedy tchýni a řekla jí, že ji zítra zvu na oslavu svých narozenin: „můžeš přijít bez dárku, tvoje přítomnost je pro mě důležitá“ ale důchodkyně z mých slov všechno vyčetla, radostně souhlasila, jak jsem si myslela, žertovně doplnila: „hlavně nezapomeň na mé oblíbené jídlo, naposledy jsem tlačenku dělala před pár lety, tak se podívej, jestli tam nebudete mít na stole dobrou tlačenku, tak se zvednu a půjdu pryč!“

Zasmála jsem se, protože to znělo spíš jako neškodný vtip, protože ví, že s Viktorem již dva roky nejíme maso, jen ryby a zeleninu.

„S přípravou stolu jsem se neobtěžovala, protože je to moje dovolená, nechtěla jsem být kuchařem a umývačem nádobí. Rozhodla jsem se objednat hotová jídla: pár salátů, rybí steaky pro nás a jedno hovězí pro tchýni. Chtěla jsem ji respektovat, nemůže za to, že nejsme masožravci. Navíc jsem zašla do obchodu pro salám, sýr a ovoce.“

„Manželova matka přijela ve stanovenou hodinu. Zdálo se, že je v dobré náladě, poblahopřála mi a objala svého vnuka a syna. Dokonce mě to překvapilo, protože obvykle si najde něco, na co si stěžuje už od prahu. Ale když vešla do kuchyně, kde na nás čekal stůl, zalapala po dechu:

Co to je? Marie, myslíš, že tohle je sváteční stůl? Kousek masa a nakrájený salám? Kde jsou řízky, bramborová kaše, klobásy a okurky? Takhle tvoje matka vždycky prostírá?! Jo, ještě že ji neznám osobně, jinak bych asi taky musela jíst trávu jako ty!“

Tchýně se znovu podívala na stůl, a když si všimla, že jsem nepřichystala uzeniny, byla rozhořčená víc než kdy jindy:

„Marie! Požádal jsem tě jako člověka, abys mi připravila tlačenku a uzeniny s kostí! Jak těžké to může být? Myslíš, že se najím z tohoto plátku a salátu? Kdybych to věděla, přinesla bych si vlastní jídlo!“

„Při slovech té senilní ženy jsem se neudržela a v slzách jsem utekla do vedlejšího pokoje. Nálada byla zničená, manžel se mě snažil uklidnit a ona zase začala kvákat o tom, že neumíme žít, peníze se utrácejí napravo – nalevo, a teď ještě, že jsem špatnou hostitelkou, která ani sváteční stůl není schopná uspořádat!“

„Nakonec jsem se rozzuřila, vyběhla jsem za ní a řekla jí, ať vypadne z mého domu. Manžel má slova zmírnil a pokusil se je přeformulovat na: Mami, přijdeme k tobě oslavovat jindy, Marie je nervózní, ale tchýně mě dokonale pochopila z první věty a odešla s odůvodněním jaké vymyslel Viktor.“

„Od té doby nejsme v kontaktu, Viktor říká, abych zavolala a omluvil se, ale já se nechystám! Necítím se tu provinile! Nevím, jak se to s Marií a její tchyní vyvine, ale mně osobně je divné, že se dospělý a zkušený člověk chová jako dítě. Bůh ochraňuj všechny dívky před takovou rodinou!“

Co myslíte, možná měla Marie připravit nějakou tlačenku a uzeniny?

 

PSALI JSME: “CHCEME DÁT ŠANCI VŠEM KRÁSNÝM ŽENÁM, NEJENOM TĚM, CO SE JAKO ŽENY NARODILY”: TAŤÁNA MAKARENKO VYHLÁSILA DALŠÍ ROČNÍK SVÉ SOUTĚŽI

PŘIPOMÍNÁME: MOJE MATKA JE S NÁMI PŘES VŠECHNY PRÁZDNINY A VŽDY S NÁMI CESTUJE K MOŘI: CO ALE DĚLAT S MOJÍ ŽENOU, KTERÁ S NÍ VŮBEC NEVYCHÁZÍ