Moje oblíbená bílá košile měla na sobě skvrnu a já jsem ani nevěděla, jak se tam vlastně dostala. Věděla jsem, že budu muset jít s košilí ke krejčímu, aby zkrátil její lem. Nemohla jsem se rozloučit se svým drahým a milovaným oděvem.
Během rozhovoru přes Skype jsem nedokázala skrýt své emoce, byla jsem tak rozrušená.
A moje kamarádka z Turecka se najednou zeptala:
„Už jsem ti říkala, že Turci vždycky dávají do pračky plastový sáček?“
Ukázalo se, že plastový sáček zvyšuje účinek praní a také šetří prášek!
Poslouchala jsem tyto rady a smála se: „Tady se přece nedá ušetřit, ne?“ Osobně jsem nadobro přešla na tekuté produkty, není tedy moc co šetřit. Ale moje kamarádka mě ujistila, že to bude fungovat. Ukázalo se, že když byly průhledné plastové tašky poprvé v prodeji, byly poměrně drahé. Hospodyně je dokonce praly a pečlivě skladovaly.
A tak se ukázalo, že když hodíte sáček do pračky spolu s ostatními věcmi, skončí na něm všechny prachové částice, vlasy a chloupky. Logika je těžko pochopitelná, možná je to statickou elektřinou, ale nejsem si jistá, vždyť je tam vlhko. Podstatou však je, že bílé věci se vyperou do běla, filtry jsou čisté, odpadky se jen vytáhnou i s pytlem. Kromě toho se prášek díky sáčku lépe rozmíchává a zrníčka se neusazují ve vláknech látky.
„Neboj se!“ ujistila mě kamarádka. „Hlavně to ale nedělej s vlnou, jinak by se všechna vlákna rozpadly.“
A košile se opravdu podařilo vyprat do bělosti. Kdo by to byl řekl!
PSALI JSME: CHLAPÍK MÁLEM DOSTAL ZÁCHVAT, KDYŽ VIDĚL, KDO NA NĚJ ZÍRÁ Z PRAČKY
PŘIPOMÍNÁME: “NĚJAKÝ SKLO U SPRCHY ASI BEJT MUSÍ”: NIKOL ŠTÍBROVÁ SE POCHLUBILA SVOU LUXUSNÍ KOUPELNOU