Kdysi dávno jsem byl ženatý. V mládí potkal svoji budoucí manželku a o pár let později si ji vzal za manželku. Po 5 letech manželství jsem ale požádal o rozvod. Nejsem svatý a stejně přiznávám svou vinu, ale manželka odešla začátkem listopadu (cestou z práce mi od ní přišla sms „odešla jsem, nevrátím se“), soudní jednání bylo 28. prosince.
Svatba / ilustrační foto / Zdroj: YouTube
To byl velmi „veselý“ Silvestr. A ona sama oslavila Silvestra s rodiči a novým spolubydlícím. Jak se ukázalo, podváděla mě nejméně šest měsíců.
Bylo to nejtěžších šest měsíců mého života. Vydržel jsem je díky přátelům a práci. Nedej bože, někdo bude mít podobnou situaci, neber si dovolenou – to je ta nejhorší volba. Pracujte, komunikujte, buďte mezi lidmi, jinak to může dopadnout špatně.
A přesně za půl roku jsem potkal svou, teď už druhou ženu. Už jsem věděl, co chci od člověka, se kterým mám v plánu strávit celý život. Byla hořká zkušenost s vlastními nedostatky. Ale neměl jsem ani myšlenky ovládat milovaného člověka v dalším životě. Holky z kolektivu se divily: „Jak to? Teď budeš sledovat každý její krok.“
Pár / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
Ne, nebudu.
Co je to za život, když nevěříš milované osobě? Jak můžeš žít spolu a čekat na každou chvíli, až tě zradí?
Raději bych zemřel na duševní utrpení, ale svůj život budu žít s vírou v lepší.
Jsem stále naživu. Máme hádky, ale to nemá nic společného s důvěrou, pouze s dělením odpovědností a vzájemným porozuměním. A jsem šťastný. Co i vám přeji.
Pár / ilustrační foto / Zdroj: YouTube
PSALI JSME: OBJEVILA SE SPOLUŽAČKA: ROZHODLA SE, ŽE NECHÁ JEJÍ DCERU ŽÍT S NÁMI
