Již šest měsíců jsme neviděli naše vnoučata, ale to vše proto, že moje dcera chtěla, abychom s manželem jí věnovali náš byt byt 2+1, což jsme odmítli. Nechceme přijít o pohodlí jen proto, že to chce ona.
Dcera se vdala před třemi lety. Zeť nemá žádné povolání, žádnou práci, ani pochopení života. Dnes je blogerem, zítra designérem, pozítří umělcem. Stručně řečeno, neustále hledá sebe.
Rodiče zetě se ukázali být tak slušní, inteligentní lidé… Po svatbě jsme jim dali garsonku, kterou jsem zdědila po matce. Rodiče manžela mé dcery tam pomáhali s opravami. Novomanželé ale nechtějí pracovat.
Pak dcera oznámila, že je těhotná. My jsme nevěděli zda máme radovat se nebo plakat: nemohou se sami ani živit. Ale zeť přísahal, že teď bude pracovat, prý. Opravdu šel do práce, ale vydělává moc málo. Alepoň něco.
Nakonec se narodila naše vnučka. Před jejím narozením jsme spolu s rodiči koupili vše: šatní skříň, postýlku, kočárek, spoustu oblečení, hračky. Pravděpodobně teprve potom si zeť uvědomil, jak nákladné je podporovat dítě a že oni sami musí nějak žít, ale postupem času se věci zlepšily, zeť dostal povýšení a začal vydělávat trochu víc.
A po roce a půl dcera znovu otěhotněla. Porodila chlapce. Postupem času ale dcera začala mluvit o změně bytu, prý, že čtyři lidé jsou stísnění v garsonce, ale v našem dvoupokojovém by to bylo líp.
My jsme s manželem řekli, že nejsme připraveni obětovat své pohodlí kvůli rozmaru dcery. A pokud by dcera a zeť měli rozum, nejdříve by přemýšleli o tom, kde a jak žít a vychovávat děti, až potom je porodit.
Dcera se urazila a řekla, že už vnoučata neuvidíme. A po opakovaných pokusech mé dcery přesvědčit nás, abychom si vyměnili byty, jsem řekla, že je vystěhuji z toho, ve kterém nyní žijí, aby nebyli tak arogantní.
ČTĚTE TAKÉ: V KOSTELE NAŠLI PSA A VEDLE NĚJ POZNÁMKU: MAJITEL ŽÁDAL O POMOC
PSALI JSME: RODIČE DALI SVÉ DCEŘI VELMI PODIVNÉ A NETRADIČNÍ JMÉNO: NEOČEKÁVALI ALE TAK SILNOU NEGATIVNÍ REAKCI