S touto spolužáčkou jsme se nekamarádili ani ve škole. Měla nepříjemný zvyk: vypadalo to, že spolu vřele komunikujeme, ale ona se nás neustále snažila kousnout. Tak jsem se od Julie drželi dál a nedal jí šanci nás kousnout. Po škole jsme si ani nezavolali. Přišel jsem k matce, potkal ji na ulici nebo se sešel s kamarády, vřele si popovídali a zase se rozloučili.
O to víc mě zarazilo, když mi zavolala na nové soukromé číslo. Jak k němu přišla?
Díkybohu se nevykrucovala, šla rovnou k věci. Řekla mi, že moje dcera odešla na univerzitu a já bydlím nedaleko. A protože mám byt, bylo by logické, kdyby u mě její dcera zůstala alespoň první rok.
Nejsme si cizí, Kristýno, vyrůstali jsme ve stejné vesnici, chodili jsme do stejné třídy! Pro dítě je lepší, když se o něj postaráš ty, protože jsme přátelé.
Tuhle informaci jsem nevěděla zpracovat, ne že bych jí nechtěla přerušit, jen jsem nemohla najít slova. Julii to přestalo bavit a zeptala se: „Tak co?“
„Ne.“
„Ne co?“
„Ne, nechci, aby se do bytu, kde žijeme s mým manželem a synem, nastěhovala nějaká cizí holka. Jsme v pohodě sami. Mohla bych jí nabídnout, že ji nechám přespat, aby ráno mohla jít na ubytovnu nebo do hostelu. Ale já nevedu ubytovnu a nehodlám se starat se o tvoje dítě.“
„Nedržíš se svých lidí, zapomínáš na ty dobré časy! Vyhazuješ své přátele!“
Zavěsila mi, a já jsem nechápala o čem ten hovor vlastně měl být.
Nějakou dobu jsem měla tedy pokoj, ale blíže k říjnu se ozvala zase
„Poslyš, Kristýno, pořád tomu nerozumím. Vysvětli: ve městě je muž – její otec, ale tvoje Dáša je tam sama. Ráno šla do školy hladová, prý si neměla čas vařit. A proč by si měla malá holka vařit sama? Potřebuje se před vyučováním vyspat! A večer si musí udělat domácí úkoly, jít na procházku s kamarády a do knihovny.“
Ale ona si pouze stěžovala, že dítěti ukradli peněženku se všemi penězi, a já prý doma pořád vařím. Mohla jsem jste vařit i pro její dítě, moc by toho nesnědlo.
„Kdy budeš doma, aby za tebou Dáša mohla přijít?“
„Já na tvoje děcko čekat nebudu. Ty chceš jít ven, ale nechce se ti vařit? Pak s ní žijte sami. Pokud vynechá všechny peníze, je to její problém. Mému synovi nevadí, že ráno připraví rodině snídani. A dostane se i do knihovny.“
Přemýšlím, proč se s tou holkou vůbec bavím. Ani jsem ji neviděla. A nechci mít v domě žádného z těch hlupáků, kteří nemají dost peněz.
PSALI JSME: “KOMENTÁŘE MAŽU A DOTYČNOU OSOBU BLOKUJÍ”: PROČ ŠIMONA KRAINOVÁ SE ZNOVU STALA TERČEM KRITIKY
PŘIPOMÍNÁME: „ŽENY PO PADESÁTCE, JAK ŽIJETE, POKUD JSTE NEZADANÉ A NEMÁTE MANŽELA?“ ROZHODLA JSEM SE ODPOVĚDĚT