Tomáš rostl jako chytrý chlapec. Dali jsme mu s manželem vše, co potřeboval. Samozřejmě v průběhu času klučík vyrostl a v určitém okamžiku přivedl do našeho domu snachu Aničku. Je to hezká dívka. Nemáme sice přátelský vztah, ale hlavní je, že syn je se ní spokojený.
Oni chvíli žili spolu a rozhodli se uzavřít manželství. Byla jsem hned pro. Jako dárek ode mě byl můj velký byt. Sama jsem se přestěhovala do garsonky.
Nejdříve vše bylo v pořádku. Po chvíli Anya otěhotněla. Poté skončil náš klidný život. Nevím zda jsou to hormony nebo byla taková i předtím a my jsme si toho nevšimli. Zpočátku byly tyto rozmary stále přijatelné. Po narození syna se vše ještě více změnilo.
Anna začala Tomášovi dělat skandály prý, že se ní a s dítětem tráví málo času. V té době můj syn pracoval v dobré společnosti na zodpovědné pozici. Ano, nemá normální rozvrh, ale má vysoký příjem. Anton zuřil a nechtěl se smířit se svou ženou. Vysvětlila jsem svému synovi, že musí mít trochu trpělivosti. Až dítě trochu vyroste, všechno pomine.
Upřímně, pohled na vyčerpaného Tomáše mě deprimoval. Můj syn udělal to, co jsem nečekala – odešel z práce. Našel si nové místo s nižším platem, ale rozvrh byl stejný. Nic jsem neřekla, ať se sami rozhodnou, jak nejlépe.
A pak další překvapení – Anna je znovu těhotná. Zdá se, že bych měla být s touto zprávou spokojená, ale pamatuju si hysterii své snachy. Druhé těhotenství ovlivnilo naši rodinu ještě více.
Anna křičela, že svého vnuka příliš hýčkám, a dovolila mi, abych ho viděla jen o víkendech na pár hodin. Bylo zbytečné se hádat. Samozřejmě jsem přijala podmínky své snachy, abych nezkazila vztah v rodině. Potom Tomáš a Anna znovu zahájili rodinné boje. Nyní důvodem byl nízký příjem.
Jednoho dne ke mně můj syn přišel na vážný rozhovor:
– Mami, dovol mi prodat byt. Chceme se další mimčo.
– Cože? Můj byt?
– No, ano, chceme tři děti. Možná nám pomůžeš.
Oči se mi zatemnily šokem.
– Synu, žiješ na hotovém. Dala jsem ti větší byt. Ostatní si byt pronajímají a vy žijete zdarma. Po celou tu dobu vás ani nenapadlo provést malou opravu. Jezdíte na dovolené, kupujete si módní oblečení a ani nemyslíte na budoucnost. Ne, byt neprodám, ani se neptej.
– Ale mami!
– Ne, s otcem jsme si koupili tyto byty v dospělosti, sami jsme dokázali nasbírat peníze. Zkuste i vy.
Syn se urazil a odešel. Nyní se mnou nekomunikují. Chybí mi vnoučata, ale nemohu zapomenout na takovou drzost…
PSALI JSME: „PROČ PRÁVĚ JÁ MÁM SEDM SYNŮ, NEROZUMÍM TOMU“
ČTĚTE TAKÉ: KDYŽ SE RODIČE SYNOVY PŘÍTELKYNĚ DOZVĚDĚLI, ŽE MU CHCEME KOUPIT BYT, ZAČALI HO POPOHÁNĚT KE SVATBĚ