Jsem vdova. Zdědila jsem manželův majetek včetně několika bytů. V jednom žiju sama, druhý nechala dospělým synům, a třetí jsem dala do pronájmu.
Abych nemusela využívat služby realitních kanceláří a nehledala lidi sama, zeptala jsem se přátel, zda nepotřebuji bydlení. Nabídku přijala má kamarádka. Ona, dítě a její spolubydlící se nastěhovali. Byla jsem ráda, že v mém bytě nebudou žít žádní cizí lidé. Štěstí ale, jak už to tak často bývá, netrvalo dlouho.
Nejprve platili jak mají, nikdy nebyli zpoždění s platbou. Po dobu 4 měsíců jsem byla nadšena ze svých nájemníku (byt, mimochodem, pronajímám za poloviční cenu), a pak to začalo: „Teď nemáme peníze, počkej ještě trochu. Příští měsíc určitě zaplatíme. Teď jsou problémy s prací. Vždyť jsme kamarádky.“
Podobné výmluvy jsem slyšela už několik měsíců, za komunální služby jen platí.
Jendou jsem k ním zašla a uviděla strašný bordel. Pohádaly jsme se s kamarádkou. Řekla, ať se vystěhují. Takto skončilo mé přátelství.
PŘIPOMÍNÁME: OTEC ZAKÁZAL DEVÍTILETÉ DCEŘI PŘIJÍT NA JEHO SVATBU: JAKÝ BYL K TOMU DŮVOD