Jmenuji se Filip. Jsem ženatý, moje žena se jmenuje Věra. Nemůžu říct, že mám špatnou tchyni. Je to normální ženská, skvěle vaří, nemá na mě žádné zvláštní stížnosti, nezasahuje do našeho života. Problém je ale v tom, že nás navštěvuje velmi často a pak se jí moc dlouho nechce domů.
Moje tchyně je důchodkyně. Sama doma se velmi nudí. Tak k nám začala přijíždět velmi často.
Před šesti lety se nám s manželkou narodil syn. Moje tchyně samozřejmě zbožňuje svého jediného vnuka. Okamžitě nás začala navštěvovat mnohem častěji, aby pomáhala své dceři.
Pak se manželka vrátila do práce a tchyně vařila, prala a uklízela byt. Zdá se, že je vše v pořádku, ale její přítomnost nám začala velmi překážet.
Bydlí s námi dva nebo tři týdny a pak jede domů jen na dva dny. A pak se k nám zase vrací. Nechci jí říkat, aby k nám na návštěvu nepřicházela. Ale její návštěvy jsou velmi špatné pro náš vztah s ženou.
Byli jsme velmi naštvaní a podráždění.
Jednou mi náš syn řekl: „Tati, já se bojím! Bojím se tmy! Monstra tam žijí!“
A já mu odpověděl: „Neboj se monster! Musíš přimět monstra, aby se tě bála! A k tomu se musíš ve tmě hlasitě smát!“
Řekl jsem to a zapomněl.
V noci jsme šli spát a syn se probudil a chtěl na záchod. Rozsvítil noční lampičku a začal se hlasitě smát. A tak to pokračovalo celý týden. Tchyně to omrzelo a řekla: „Už u vás nebudu nocovat! Děje se tu nějaká čertovina!“
Pak jsem syna od tohoto zlozvyku rychle odnaučil. Podařilo se mi ho přesvědčit, že nikdo nežije ve tmě. Ale tchyně k nám teď přichází jen ve dne a večer vždy odchází domů.
PSALI JSME: TCHYNĚ NÁM DAROVALA NA SVATBU S JEJÍ STARŠÍ DCEROU ŽEHLIČKU, SVÉ MLADŠÍ DALA BYT. A TEĎ CHCE BYDLET U NÁS
PŘIPOMÍNÁME: TCHYNĚ K NÁM PŘICHÁZÍ S NESNESITELNOU VNUČKOU A VINÍ ZE VŠEHO MĚ