S rodiči manželky jsem měl vždy normální vztah, jsme manželé už šest let. Bydlíme v bytě, který nám darovala tchyně, je to byt její matky. Zpočátku jsem se cítil velmi nepohodlně, říkal jsem, že tu budeme bydlet dočasně, dokud si nekoupíme vlastní bydlení, ale tchán a tchyně říkali, že mají jedinou dceru a tento byt byl vždy určen pro ní.
Proč kupovat, když je kde bydlet. Postupem času jsem si na to zvykl, myslel jsem si, že v zásadě mají pravdu a dva roky po svatbě jsme si koupili s manželkou auto.
Máme dvě děti, jsou velmi vázány na dědu s babičkou, moji rodiče také žijí v našem okolí, ale v životě mých dětí nemají takový význam, což mě velmi mrzí. Ale je tu vina i mé maminky, která dala přednost dětem mé sestry.
Nejdřív jsem se na to urážel a teď jsem rád, že mají tak milující prarodiče. Ke mně se chovají také jako k synovi, což je velmi vzácné. Z mé strany je také respektuji a vždy pomáhám, pokud je to nutné, zejména na chalupě. Ale to, co jsem nedávno slyšel, mě nepříjemně zasáhlo. Nevěděl jsem, že moje tchyně je tak pokrytecká.
Jednou jsme byli všichni na chalupě, manželka s dětmi šla k rybníků a já zůstal, musel jsem se podívat na auto, ale tchyně si asi myslela, že jsme všichni pryč. A pak jsem zaslechl její rozhovor se sousedkou, která říkala, že jste dobrý zeť. Byl jsem velmi rád, když slyšel taková slova, ale pak tchyně řekla: „Vždyť přišel na všechno připravené, proč by neměl být dobrý?“.
To jsem od ní nečekal. Ona si myslí, že se bojím, že ztratím všechno, a proto se chovám normálně? Nikomu jsem nic neříkal, ani manželce, abych nevyvolával skandál a hádky, pro mě je klid v rodině důležitější. Ale nemůžu se přinutit, abych se choval stehně ke tchýni. Bojím se, že to nevydržím a jednou jí vše řeknu.
PSALI JSME: TCHYNĚ NÁM DAROVALA NA SVATBU S JEJÍ STARŠÍ DCEROU ŽEHLIČKU, SVÉ MLADŠÍ DALA BYT. A TEĎ CHCE BYDLET U NÁS
PŘIPOMÍNÁME: MOJE TCHYNĚ SE MĚ MNOHOKRÁT SNAŽILA ZBAVIT. A PAK SE JÍ TO JEDNOHO DNE TÉMĚŘ PODAŘILO