Moje teta Zuzana neustále ničila mé matce život a říkala, že moje matka za všechno vděčí jí, protože jí neustále radila a hlídala ji, když byla moje matka malá. Když jsem byla malá, teta mi taky ubližovala. Ale nedokázala jsem se ochránit. Ale teď čas uplynul, já jsem dospěla a už jsem schopna se chránit.
Moje teta je o 12 let starší než moje matka. Moje teta má hrozný charakter. Byla čtyřikrát vdaná a čtyřikrát se rozvedla. Upřímně soucítím s dětmi své tety: dokážu si představit, jak těžké je pro ně žít s takovou matkou.
Teta Zuzana si neustále stěžuje, že byla nucena vychovávat mou matku. To je pravda: trávila s ní hodně času, protože jejich rodiče tvrdě pracovali.
A moje matka často vzpomíná, jak sestra ji obviňovala ze svých chyb a přečinů. Máma se mnohokrát snažila říct rodičům, že ona to nedělala. Její rodiče jí ale nevěřili, a proto ji trestali ještě víc. Maminka si proto časem na tetu přestala stěžovat a říkat pravdu. Koneckonců, rodiče věřili pouze starší dceři.
Moje matka mě porodila, aniž by se vdala. Její přítel jí slíbil, že si ji vezme, ale když zjistil, že máma je těhotná, opustil ji. Rodiče vyhodili maminku z domu a babička si ji vzala k sobě. S ní jsme bydleli mnoho let. A pak babička odkázala svůj byt mé matce.
Matčiny rodiče jsem neznala, nekomunikovali s námi. Ale teta Zuzana nás navštěvovala velmi často. Vždy, když ona odcházela, moje matka plakala a byla velmi rozrušená. Tehdy jsem vůbec nechápala, co se děje. A pak jsem začala dospívat a uvědomila jsem si, že moje teta neustále uráží mou matku.
„Nikdo tě nepotřebuje! Nikdo si tě nevzal! Uhnala sis dítě! Naši rodiče udělali správnou věc, že tě vyhodili! Vždyť jsi jim udělala ostudu!“
„Co?! Pracuješ ve školce?! Myslela jsem, že budeš pracovat jako uklízečka. Kdo tě na tuto práci najal?! Jak můžeš vychovávat jiné děti? Ani svou dceru nemůžeš normálně vychovat!“
Už jsem to nemohla vydržet a snažila jsem se matku chránit. Za to mě teta bila. Mnohokrát jsem matku prosila, aby k nám tetu nepouštěla. Ale máma ji vždy pouštěla dovnitř. Z nějakého důvodu se velmi bála sestry.
Tahle hrůza skončila, když mi bylo 13 let. Teta se vdala a odstěhovala se daleko od nás. Pouze volala.
Takto uplynulo šest let. Už jsem dokončila střední školu a našla si práci. Nešla jsem na vysokou, protože jsem se nemohla nijak rozhodnout: kým se chci stát? Chtěla jsem také pomoci mámě, protože mě vychovávala sama a celou dobu tvrdě pracovala.
A před třemi měsíci se moje teta vrátila do našeho města. Ukázalo se, že se rozvádí se svým čtvrtým manželem. Samozřejmě nás přišla navštívit.
„Lenko, nikde se neučíš? Nic jiného jsem od tebe nečekala. Teď ještě musíš otěhotnět! A určitě budeš jako tvoje matka!“
Mojí mámě se oči zalily slzami. Ale nehodlala jsem to vydržet, a tak jsem řekla:
„Samozřejmě, teto! Vy skáčete od jednoho manžela k druhému a rodíte děti! Nepletete si ještě otce svých dětí? Máte štěstí, že za vašeho mládí testy otcovství nikdo nedělal!“
Teta soptila hněvem, křičela a chtěla mě praštit. Chytila jsem ji za ruku.
„Okamžitě mě pusť!“
„S velkým potěšením! Dokonce nerada se vás dotýkám!“ odpověděla jsem tetě.
„Podívej, jakou dceru jsi vychovala! Nikdy ti neodpustím!“ křičela teta na mou matku.
Byla jsem vážně naštvaná! Popadla jsem tetu a vytáhla ji na chodbu. Vyhodila jsem ji z našeho bytu. Teta odmlčela a odešla. A šla jsem do pokoje upokojit matku:
„Neplač, má drahá! Teď už bude všechno v pořádku! Už nikdy nedovolím, aby tě někdo urazil! To ti slibuji!!!“
PSALI JSME: „AŤ TVOJE DÍTĚ VYPADNE Z MÉHO POKOJE“: TAKTO REAGUJE TCHYNĚ NA MÉHO SYNA Z PRVNÍHO MANŽELSTVÍ
PŘIPOMÍNÁME: „CHCEŠ ŘÍCT, ŽE SE NESTANU BABIČKOU, PROTOŽE JSI CHILDFREE. CO SE TO DĚJE,“ KŘIČELA NA MĚ TCHYNĚ