Nepovedlo se mi šťastné manželství napoprvé. V prvním manželství jsem žila tři roky, a pak následoval rozvod. Ačkoli bývalý manžel mě ujistil, že nikdo mě s dítětem nebude potřebovat, našel se Vojtěch, který mě a mého syna miluje jako vlastního.
To, že muž přijme cizí dítě, však ještě neznamená, že ho budou brát příbuzní. Právě to se i stalo v mém případě.
Krásný pár / Ilustrační foto / Zdroj: ru.freepik.com
Moje tchyně, Vojtěchova matka, upřímně nenávidí Pavla. A dokonce otevřeně říká, že Pavel není vlastní syn Vojty, což znamená, že nemá v co doufat.
Měla bych porodit Vojtěchovi jeho krvavé dítě, když mě vzal za ženu. A pani Věra, jakmile zjistila, že jsem rozvedená a mám dítě, okamžitě jsem se jí nezalíbila.
Tchyně a snacha / Ilustrační foto / Zdroj: web-nomad.ru
Snažila jsem se k tchyni chovat vždy ohleduplně, vždyť je to matkou mého manžela. V poslední době to ale tchyně dost přehání. Přijede k nám na návštěvu a chová se jako paní domu.
Stojí za zmínku, že byt je můj, ne Vojty. Paní Věru však nic netrápí. Jakmile vidí Pavlíka, že vešel do jejího pokoje, vypukne skandál.
Tchyně a snacha / Ilustrační foto / Zdroj: m.infox.ru
– Ať tvoje dítě vypadne z mého pokoje. Proč ho necháváš všude běhat?
Ona křičí, a Vojta jen mlčí, mlčí a nic jí neřekne, i když předtím jí to nedovoloval.
Nyní tchyně vůbec říká, že pokud přijede a doma bude Pavel, okamžitě odjede. Nechce ho vidět. Ale je to moje dítě a není to normální. Co s tím mám dělat?
Tchyně a snacha / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
PSALI JSME: PROČ DÁVÁM SODU DO KOŠE
PŘIPOMÍNÁME: „NA KRKU TI SEDÍ, SIMONO. A BUDOU SEDĚT“
