Uslyšela jsem něco, když jsem otevřela vchodové dveře do svého bytu. Na prahu stála malá, obézní žena kolem padesátky. Myslela jsem si, že je to vtip a že si ze mě někdo dělá legraci, ale neviděl jsem kameramana s kamerou, takže jsem se musela dožadovat vysvětlení.
„Promiňte, ale kdo jste teta?“
„Já jsem teta Viktorie z vesnice Božice u Znojma. Moje sestřenice Lena je matkou vašeho manžela Marcela.
Samozřejmě jsem zavolala manželovi, abych zjistila, jestli je to pravda. Manžel mi vše vysvětlil a nedalo se nic dělat, musela jsem pustit cizího člověka do našeho domu.
Ukázalo se, že teta Viktorie přijela do Prahy na léčení, a protože se manželovi rodiče právě stěhovali, neměli ji kde ubytovat. Proto jí velkoryse nabídli ubytování u nás doma. Nikoho nenapadlo mě na to upozornit, nebo spíš manželova matka si myslela, že mi to řekne Marcela, a on si myslel, že mi to řekne jeho matka. Nikoho nenapadlo se mě zeptat, jestli to chci nebo jestli mi to bude vyhovovat. Ale no tak. Promluvím si s nimi o tom později.
Teta Viktorie se ukázala jako laskavá a rozumná žena. Dokonce nám přinesla i různé maličkosti, jako sklenice s marmeládou a domácí nakládané okurky.
Když jsme se navečeřeli a poslechli si vyprávění o mých početných příbuzných, uložili jsme našeho hosta na pohovku v obývacím pokoji a sami jsme si šli lehnout.
Ráno mě probudila nádherná vůně pečiva. Teta Viktorie vstala brzy a rozhodla se nás potěšit a upekla různé koláče. Byla jsem ráda, protože vaření snídaně obvykle padalo na mě, a teď jsem měla možnost ležet delší dobu v teplé posteli.
Asi po půl hodině jsem se zvedla a šla do kuchyně. Teta Viktorie tam seděla a chroupala koláče, které upekla.
Když mě uviděla, řekla:
„Promiň, asi jsem tě vzbudila! Dělala jsem u vás v kuchyni trochu domácích prací, moc jsem ti chtěla dát něco k jídlu“ (sama si přinesla kupu potravín: vajíčka z vesnice, speciální mouku atd.). „Posaď se, nasnídejte se a já půjdu do nemocnice.“
Nemám ráda, když mi někdo zabírá kuchyň, a nemám ráda, když si do mého domu zve hosty bez mého vědomí. Ale teta Viktorie ve mně zanechala jen dobré dojmy. Byla bych ráda, kdyby mě zase přijela navštívit, a dokonce i kdyby sebou vzala své děti.
Během tří dnů, které jsme spolu strávili, nám nezpůsobila žádné nepříjemnosti. A rozmazlovala nás nejrůznějšími dobrotami. Navštívila všechny potřebné lékaře, vrátila se do své vesnice a tisíckrát se nám omluvila, že musí zůstat v našem domě.
Ukázalo se, že i takoví příbuzní existují!
PSALI JSME: PŘEMLOUVÁM BABIČKU, ABY NÁM DALA BYT, PROTOŽE BRZY BUDEME MÍT DÍTĚ A NEMÁME VLASTNÍ BYDLENÍ
PŘIPOMÍNÁME: KNIHA NAPROSTO NEZBYTNÁ HANA ZAGOROVÁ ODTAJNILA, JAKÝM BY MĚLO BÝT SLAVNÉ TRIO ZAGOROVÁ, KOTVALD A HLOŽEK