Pracuji jako zdravotní sestra už dlouho, takže znám lidi z vesnice dost dobře: vždyť každý člověk je občas nemocný. Vím i o těch dvou babičkách, co sedí hned vedle, na vedlejší lavičce. Moc si mě nevšímají, přikývli chápavě a pokračovali v rozhovoru.
Bolely mě nohy, dneska bylo hodně zdravotních zákroků u lidi doma. V takových dnech se snažím trochu posedět, odpočinout. A oblíbeným místem je dětské hříště. Po nemocných lidech je hezké se podívat na děti, zdravé a energické.
Děti si hrály, všechno bylo zábavné, až jedna holka spadla na zadek. Džíny měla špinavé, dlaně také zašpiněné, dokonce jsem přemýšlela, jestli je nepoškodila. Ale nespěchala jsem na pomoc, dívka neplakala bolestí. Rozčileně se zvedla na nohy a nějak odsouzeně se podívala na babičku, která šla k ní.
A zdálo se, že babička ráda nadává vnučce. Jako by místo toho, aby uklidnila vystrašenou holčičku musí jí ještě více zastrašit, a dokázat si že je starší. Ona doslova křičela na tu malou holčičku.
Dívka se mračila, ale bylo jí řečeno, aby poděkovala babičce za péči, protože matka se o ní vůbec nezajímá. Holčička, které bylo pět nebo šest let, plakala jako dospěla. Ne z fyzické bolesti, ale z ponížení, z křivdy.
Jako by dítě bylo považováno za hloupé zvíře. Nestačil jí špinavé mokré kalhoty, konec procházky, kamarádi se už chichotají za její zády? Opravdu bylo nutné na ní ještě tak křičet? I když si neuvědomila, že by neměla být na nepatrná, ale když už se to stalo, už to pochopila. Život jí místo babičky dal tu lekci.
Maminka u holčičky opravdu hodně pracuje a nemá moc času na svou dceru. Ráda bych někam řekla o tom, jak se chová k ní babička. Ale bohužel se tím udělám hůře jen té malé.
PŘIPOMÍNÁME: TOTO VIDEO DOJALO SPOUSTU LIDÍ: 102LETÁ PRABABIČKA A 6LETÝ PRAVNUK ZAČALI PO DLOUHÉM ODLOUČENÍ TANČIT