S manželem jsme od začátku našeho setkání měli komplikovaný vztah. Nejsme pár, který je spolu z lásky.
Tomáš a já jsme vždy věřili, že ve vztahu není nejdůležitější láska, ale vzájemné porozumění a podpora, protože jemné pocity, nazývané láska, procházejí časem. To je osobně náš názor, který může být považován za špatný, ale v manželství jsme žili téměř 9 let.
Ale Tomáš se nedávno začal bát, protože není registrován v bytě, který patří mně. Dřív se o to nestaral a teď to pro něco potřeboval. Podle něj by to tak nemělo být.
Samozřejmě jsem nesouhlasila. Ještě jednou upřesním, že jsem majitelkou bytu. Proč bych to měla dělat? Není mi jasné. Ano, je to můj manžel ale lide se přece rozvádějí a tady jde o nemovitost, kterou je velmi obtížné koupit. A proč ho to předtím nezajímalo? Co se teď změnilo?
Když jsem jeho žádost odmítla, odešel. Chápu, že takhle se nechová dospělý a dobrý muž, pokud se tak snadno může vzdát rodiny. Tím spíš, že stále nechápu, proč by se měl registrovat v mém bytě. Co když se rozhodneme rozejít?
Mluvila jsem s jeho kamarádem, a on mi řekl, že jsem tak projevila svou nedůvěru vůči manželovi. Situace, která u nás nastala, mi přijde dost zvláštní. Čekám, že se Tomáš sám brzy rozhodne normálně o tom ptomluvit. I bez toho máme dost nedorozumění.
PSALI JSME: „MÁŠ MI DĚKOVAT, ŽE SE O TEBE VŮBEC STARÁM. SVOU MATKU VŮBEC NEZAJÍMÁŠ“
PŘIPOMÍNÁME: MANŽEL VZAL ŽENĚ A DĚTEM VEŠKERÝ MAJETEK: PO PĚTI LETECH PŘIŠEL NA NÁVŠTĚVU. JAK VŠE DOPADLO