Ve věku 63 let vlastnil Don Montero řetězec restaurací na španělském pobřeží. Muž všeho dosáhl sám a byl kdysi chudý, a proto požadoval od všech svých manažerů úctu ke znevýhodněným lidem. Když přemýšlel o dědici své restaurační říše, sám Don Montero se přestrojil za bezdomovce a prošel všemi restauracemi. Našla se pouze jedná osoba, která se souhlasila ho obsloužit.
Muž/Zdroj: kindhearts.com.ua
Muž se pečlive vydával za bezdomovce a vybral správné oblečení. V první restauraci ho zaměstnanci ani manažer nepoznali a ukázali bezdomovci na dveře.
Muž/Zdroj: kindhearts.com.ua
Podobný příběh se opakoval i ve druhé restauraci. Don přišel do třetí restaurace, kde pracoval jeho věrný starý kamarád Rocio, na kterého plánoval převést podnik. „Bezdomovec“ přistoupil k Rociovi a požádal o jídlo, ale ke svému překvapení na oplátku neslyšel ta nejpříjemnější slova. Rocio uvedl, že nehodlá krmit žebráky, jak to dělal jeho majitel, aby nepoškodil pověst restaurace.
Muž/Zdroj: kindhearts.com.ua
Rozrušený Montero šel do své poslední a nejskromnější restaurace na okraji města. Už nečekal vřelé přivítání, ale manažer Mateo nařídil nechat „bezdomovce“ projít a zdarma ho nakrmit. Mateo zmínil, že on sám byl před časem v podobné situaci.
Po návratu z této poučné procházky učinil konečné rozhodnutí Don Montero. Pozval všechny manažery k sobě a byl při tom v bezdomoveckém oblečení. A pak vyhodil všechny kromě Matea – stal se dědicem celé restaurační říše.
PSALI JSME: KDYŽ BEZDOMOVEC SKONČIL V ÚTULKU, POMOHLI MU PO ČTYŘICETILETÉM ZMIZENÍ VRÁTIT SE K RODINĚ
