Moje sestra mě požádala, abych se staral o její byt a kocoura, dokud bude na dovolené. Rozhodl jsem se tedy tam na pár týdnů přestěhovat.
Hned první den se mi podařilo onemocnět. Když jsem šel spát, její kocour začal vydávat hlasité zvuky. Šel jsem tedy do kuchyně a naplnil jsem jeho misku jídlem, vyměnil vodu a pohladil jej. Nereagoval, stále seděl uprostřed kuchyně a křičel tak hlasitě, až bylo nemožné spát.
Vyčistil jsem mu tedy podstýlku, pohladil jej a uřízl pro něj kus řízku.
Moje teplota stoupá, hlava bolí a navíc začínám zvracet…
Kocour se svého jídla nedotkl, díval se na jedno místo a tiše mňoukal, zdá se, že se uklidnil. Jakmile jsem si ale lehl, z kuchyně bylo zase slyšet mňoukání jako o život už chraplavého kocoura.
Nakonec jsem ztratil trpělivost, a zahnal jsem ho mokrým koštětem a zavřel kuchyň. Kocour přesto stále mňoukal čím dál víc srdcervoucím tónem zpod dveří.
Hledal jsem telefony veterinářů, kterým bych mohl zavolat. Rozhodl jsem se udělat si kávu a jít s kocourem na nejbližší pohotovost, šel jsem ke sporáku a zjistil jsem, že byl zapnutý plyn a nehořel.
Jsem idiot, kocour mé sestry je skvělý a oba nás zachránil.
PSALI JSME: KDYŽ TOHOTO KOCOURA MUŽ NAŠEL NA ULICI, BYL JAKO PŘÍRUČKA KOČIČÍCH NEMOCI: JAK VYPADÁ TEĎ
PŘIPOMÍNÁME: PLYŠOVÝ ČAU-ČAU SE MĚSÍC POTULOVAL PO ULICÍCH A HLEDAL SVOU MAJITELKU