Vyrůstala jsem v chudé rodině. Rodiče pracovali v továrně, takže si nemohli dovolit koupit byt nebo auto. Roky odkládali peníze, aby mě vzali na moře. Ale to není hlavní věc. Studovala jsem dobře a dokázala jsem se dostat na prestižní univerzitu. Tam jsem vlastně potkala svého exmanžela.
Brzy jsme se rozhodli, že se začneme bydlet spolu.
Byli jsme obyčejní studenti, takže jsme žili skromně. Peníze jsme neměli, takže o svatbě se ani nesnilo. Prostě jsme spolu žili a užívali si bezstarostného mládí.
Po absolvování univerzity můj milovaný našel práci ve velkém podniku. Tak jsme dokonce dokázali nashromáždit částku na skromný svatební večírek. Pak jsem si i já našla práci. Všechno se zlepšilo.
A najednou se stali nečekaní: ženich byl propuštěn z práce těsně před svatbou. Neodsuzovala jsem ho, snažila jsem se ho podporovat a uklidňovat, že to zvládneme. Finanční zajištění bylo zcela na mě. Milovaný hledal práci, ale vše bez úspěchu.
Rozhodla jsem se vzít hypotéku a pomalu ji splácet. Rodiče mi pomohli s první splátkou. To jsem manželovi neřekla, protože jsem si myslela, že s tím majetkem nemá nic společného. Když se o tom dozvěděla budoucí tchyně, tak z toho udělala opravdový skandál. Říkala, jak jsem si mohla dovolit zapsat bydlení ne na manžela, ale na sebe. Ale já to považovala za hloupé, vždyť k bytu nepřispěl ani korunu!
Ženich ze začátku byl na mé straně, ale pak ho máma přesvědčila. Snažila jsem se ignorovat jeho návaly a nevěnovat tomu pozornost. Když opravy skončily, pozvala jsem všechny do bytu. Nikdo nepřišel, všichni se rozhodli bojkovát.
Po půl roce mě milovaný oficiálně požádal o ruku během rodinné večeře. Ale tchyně doslova plivla v mou stranu. Celá rodina manžela byla proti našemu sňatku kvůli mému činu.
Je to moje chyba? Co byste udělal na mém místě?
PSALI JSME: OSTUDA JAKO HROM: SYN SE ZAMILOVAL DO STARŠÍ ŽENY, DO MÉ KAMARÁDKY
PŘIPOMÍNÁME: DÍVKA PORODILA HOLČIČKU V 11 LETECH. JEJÍ DCEŘI JE UŽ 14 LET, JAK ŽIJÍ DNES