Vychováváme děti, učíme je, připravujeme na život. A až vyrostou, doufáme, že nám ve stáří pomohou, budou se o nás starat.
Ale moje děti zřejmě neslyšely, jak život funguje, nechali mě bez pomoci. Samozřejmě na mě nezapomínají, často mě navštěvují, ale chtějí si jen odpočinout. Ani je nenapadne mi pomoci s domácími pracemi.
Přijíždějí s vnoučaty a myslí si, že je pro mě snadné navařit, uklízet po nich a hlídat vnoučata. Přitom nikdo ani jednou nepřivezl potraviny a nedal mi peníze.
Starší žena / Ilustrační foto / Zdroj: skazbuka.com
Moji synové a dcera pro mě samozřejmě vždy budou dětmi. Ale už mají rodiny, děti, pracují a žijí ve městě. A zůstala jsem v našem domě na předměstí.
Děti sem přijíždí, jako by se vracely do dětství. Ale každý rok je pro mě obtížnější poskytovat jim tento pocit bezpečí.
Přijíždějí sem odpočívat, ale pletou si dům se sanatoriem.
Odpočinek / Ilustrační foto / Zdroj: rehouz.info
Připravuji pro ně pokoje, peru ložní prádlo a vařím. Moje máma mě naučila, že o hosty se musím vždy starat.
Ale starala jsem se o matku, děti to viděly. Jejich babička nemusela prosit o pomoc, dělali jsme pro ni všechno: myli jsme nádobí, chodili nakupovat a uklízeli dům.
A moje děti nepovažují za nutné umýt talíř po sobě. Ani snachy a zeť to nedělají, ale jsou opravdu na návštěvě. Ale takhle jsem své děti nevychovávala.
Starší žena / Ilustrační foto / Zdroj: littleone.com
Často přijíždí s rodinami, nechávají vnoučata a jdou se setkat s přáteli nebo na ryby. A já hlídám vnoučata, ale to už není stejné jako dřív.
Po každé návštěvě hostů si musím několik dní odpočinout. Záda mě nesnesitelně bolí, už nejsem holka.
A nemohu jim nic říci, děti ke mně přijíždějí na dovolenou. Ale opravdu nevědí, že nemládnu? Jak jim naznačit, že potřebuji pomoc?
PSALI JSME: „JAKMILE JSEM ODEŠLA DO DŮCHODU, DĚTI SE ODE MĚ OKAMŽITĚ ODVRÁTILY“
PŘIPOMÍNÁME: BABIČKA MĚLA 70. NAROZENINY: JEJÍ DĚTI BYLY ALE TAK ZANEPRÁZDNĚNÉ, ŽE ANI NEMOHLY ZAVOLAT
