„Paní, smilujte se nade mnou, čtyři dny jsem nejedl. Prosím, kupte mi brambory a těstoviny, pokud můžete,“ řekl mi dobře oblečený muž. Byla jsem velmi překvapená a nevěděla, co říct. Muž vypadal slušně. Byl střízlivý a dokonce sympatický.
Začal vysvětlovat, že zaplatil nájemné, vůbec nezbyly peníze a ještě neměl práci. Slíbil, že mi vrátí peníze, jakmile je bude mít. Samozřejmě jsem mu koupila všechno. A nejen brambory a těstoviny. Koupila jsem mu kuře, dva balíčky ovesných sušenek, chléb a mléko. Byl velmi vděčný.
Tou ženou byla moje kamarádka Lucie. Řekla nám to se slzami v očích.
Potraviny / Ilustrační foto / Zdroj: glavcom.ua
Právě s ní se stal takový upřímný příběh. Vyprávěla nám to a všechny přítelkyně začaly říkat, že to byl podvod. „Ty jsi hloupá!“, „Je možné pomáhat starším lidem. Nebo dětem. Ale tomuto muži bych nedala ani korunu! Místo žebrání by si našel práci“, „A ty jsi ten příběh vyprávěla i svému manželovi? Protože poté bych ti přestala dávat peníze vůbec!“ Lucie byla z toho vedle. Už si myslela, že ten muž využil její laskavost. Začala se ospravedlňovat, že se v životě může stát cokoli. A pomoc může potřebovat kdokoli.
„Dejte mi pokoj! Udělala jsem dobrý skutek. Měli bychom teď procházet kolem a podezřívat všechny z merkantilismu?“ řekla Lucie a odešla. A přítelkyně o tom dál diskutovaly a smály se jí. Pak ke mně přistoupila a dlouho jsme si povídaly. Ona téměř plakala, oči už měla mokré. Nakonec toho muže jen litovala. Vždyť v životě se může stát cokoli.
Žena / Ilustrační foto / Zdroj: live41media.com
„Řekni mi upřímně, co si myslíš? Oklamali mě, že?“ zeptala se Lucie.
„Nevím, ale může to být pravda. Pokud bych tě chtěl oklamat, požádal bych o něco dražšího než těstoviny s bramborem. Marně si nedělej starosti. Všechno je v pořádku,“ uklidnila jsem svou kamarádku. Lucie jen těžce vydechla. Stalo se to před dvěma týdny. A v šest ráno mi zazvonil telefon. To volala Lucie. Byla tak šťastná.
„Ten muž přišel! Přišel ke mně, dokážeš si to představit?“
Žena / Ilustrační foto / Zdroj: pan.ru
Přišel ten muž, kterému Lucie pomohla. „Přinesl mi růže. A vrátil mi veškerý dluh. Peníze, které jsem utratila za nákup brambor, těstovin, kuřete, sušenek, mléka a chleba pro něj. Tehdy jsem mu nechala své telefonní číslo. Zavolal mi tedy a zeptal se na adresu. A přišel později. Řekl, že mu přítel z dětství pomohl získat práci, a dokonce už dostal plat a okamžitě mi vrátil dluh.
„Zítra všechno řeknu kamarádkám. Zesměšňovaly mou laskavost. Nemohla jsem kvůli nim klidně spát. Ale nebylo to marné! Slyšíš mě?“ Lucie se neuklidňovala.
To samozřejmě nebylo marné!
PSALI JSME: „MOHLA JSI KOUPIT NĚCO DOBRÉHO, TŘEBA UZENOU ČERVENOU RYBKU. VŽDYŤ JSI VĚDĚLA, ŽE PŘIJDU“
PŘIPOMÍNÁME: TCHYNĚ NÁM ODMÍTLA POMOCI S KOUPÍ BYTU, BYLO DŮLEŽITĚJŠÍ SYNOVI KOUPIT AUTO. ALE CHCE S NÁMI ŽÍT
