V poslední době jsem začala stále více přemýšlet o své budoucnosti. Teď je mi 45 let, není to moc velký věk. Díky pravidelné práci se však cítím mnohem starší. Na nic už nezbývaly síly. O víkendu nemůžu dělat nic, jen se mi chce pořádně vyspat. A když se probudím, mám bolesti po celém těle.
Líbí se mi moje práce. Mám dost dobrou mzdu a pětidenní rozvrh. Všechny mé dny se spojily v jeden nekonečně dlouhý den, který se opakuje pořád dokola. Vlastně všechno už dělám automatický.
Ráno vstanu z postele, udělám si kávu a rychle si dám pár sendvičů. Poté se oblékám, sbalit si oběd do práce a jdu ven. Nasedám do autobusu, který je jako vždy přeplněný. Když mám to štěstí, že jsou volný místa a já si můžu sednou, tak si ještě můžu trochu zdřímnout. Za 20 minut už jsem v práci. Přestávka na oběd, porada.
Večer po práci jedu domů. Hodně bolí záda a nohy. Když jedu doma, tak si vždy slibují, že si udělám horkou vanu abych se trochu uvolnila. Ale přijdu domů a jen lehnu si na gauč. Začínám přemýšlet, zda o takový život jsem usilovala dřív? A zda je to vůbec život?
Ale vždyť moje situace není zdaleka kritická. U lidi to bývá ještě horší. Každý den si všímám vyhaslých očí, v nichž je jedna beznaděj. Mezi mými známými jsou ti, kteří pracují 12 hodin denně. Chci se zeptat, a kdy tedy jako člověk má žít?
Moje babička pracovala do 65 let a nikdy si nestěžovala. Navíc vypadala velmi dobře a na svém příkladu ukázala, že věk nebrání tomu, aby člověk byl šťastný.
Chcete-li se dožít důchodu, musíte téměř celý život pracovat až do vyčerpání. A co když vláda opět zvýší o několik let důchodový věk? Tak se toho důchodu člověk vůbec nedožije? Jaké jsou vůbec šance na šťastné stáří?
PSALI JSME: DÍVKU KOLEM ČTVRTÉ HODINY RÁNO PROBUDIL ROHATÝ HOST: VIDEO ROZESMÁLO SPOUSTU LIDI NA INTERNETU
PŘIPOMÍNÁME: BYT, KTERÝ JSME S MANŽELEM DAROVALI SYNOVI NA SVATBU, JSME MU MUSELI VZÍT: TEĎ JSOU VŠICHNI ŠŤASTNÍ