Chlapec měl jediného oddaného přítele, vlka přezdívaného Šedý. Narodili se, dalo by se říci, v jeden den. Místní opilec přinesl na křtiny chlapce štěně. Vzdát se daru v takový den se rodiče neodvážili.
Čas plynul. Chlapec a vlk vyrostli. Tam, kde byl Honza, vždy byl i Šedý. Jednou na podzim se stal však průšvih. K narozeninám Honzovi maminky přijeli příbuzní z města a vlka zavřeli ve staré stodole.
Chlapec se na to pořádně naštval a vyběhl do lesa. Rodiče si pohřešovaného chlapce všimli až odpoledne. Prohledali celou vesnici, ale nikdo Honzu neviděl a jen jeden starý houbař viděl chlapce u lesa.
U domu ztraceného chlapce se začali shromažďovat vesničané a někdo z nich navrhl, aby pustili vlka ze stodoly. Jakmile vlka pustili, on okamžitě běžel do lesa.
Už uplynule celé 3 dny od doby, kdy Honzík zmizel. Rodiče a vesničané ani na okamžik nepřestávali pátrat a najednou někdo uslyšel z vesnice vlčí vytí.
Když se tam dostali, lidé našli vyčerpaného chlapce a vedle něj seděl Šedý s polámanými zadními tlapkami a hlasitě vyl a volal o pomoc.
Lidé se vrhli k dítěti, ale vlk hned ukázal velké tesáky a začal zuřivě vrčet, aniž by se pustil ke svému kamarádovi lidí.
Dav tak odešel stranou a někdo z nich pochopil, že vlk cizince nepustí a že je třeba naléhavě hledat rodiče chlapce, kteří již běželi k synovi.
Přijela přivolaná záchranka a chlapcův otec, syna opatrně naložili do auta k lékařům a odvezli ho do nemocnice, kde téměř měsíc ležel.
Když Jana propustili z nemocnice a přivezli domů, potkal ho jeho věrný přítel Šedý, silně kulhající na zadní tlapky.
PSALI JSME: ÚŽASNÝ PŘÍBĚH 14 VLKŮ, KTEŘÍ ZMĚNILI KUS SVĚTA
PŘIPOMÍNÁME: LESNÍK ZACHRÁNIL MLÁDĚ VLKA: PO NĚJAKÉ DOBĚ DOSPĚLÝ DRAVEC MU TO OPLATIL STEJNOU MINCI