Když ruská vojska obklopila Mariupol, vydala se 23letá Anastasia Pavlovová do obléhaného města, aby zachránit své rodiče. Navzdory riziku se osmělila do města vydat.
Několik dní po invazi si Anastázie Pavlovová uvědomila, jaká je válka. Dívka žila v Charkově, který Rusové od počátku války nemilosrdně ostřelovali. Její matka Oksana našla klid v modlitbách a péči o růže v malém domku na okraji Mariupolu. Modlitby však postupně přehlušil útok ruských vojsk.
Ruské vojsko město obléhalo a Mariupol se rychle proměnil v něco, co jedna z humanitárních agentur nazvala „peklem“. Město zůstalo bez elektřiny, vody, tepla a mobilních telefonů, civilisté museli hledat potraviny a pitnou vodu. Zemřely tisíce lidí.
„Před cestou jsem se velmi bála. Neustále jsem se bála. Měla jsem pocit, že mi za chvíli seberou vozidlo, zastřelí vás nebo znásilní. Vždycky čekáš, až se to stane. Je to děsivé. Uvědomit si, že nejsou respektována žádná práva,“ říká. Bylo to jako „konec světa“, říká Anastasia.
Další den se ženě povedlo dostat k rodičům. „Nemohla jsem se radovat, ani plakat,“ nechala se slyšet. Rodičům jen řekla: „Budeme brečet na ukrajinské straně.“ Její maminka Oksana nazývá dceru „hrdinkou“. Sousedé byli překvapeni, že se vůbec dostala do okupovaného Mariupolu.
PSALI JSME: „CHCI ZASTAVIT VÁLKU“: UKRAJINSKÝ PREZIDENT ZELENSKYJ PROHLÁSIL, ŽE JE PŘIPRAVEN SETKAT SE S PUTINEM