Ivan se dozvěděl, že jeho otec stavěl domy svých bratrů lépe než ten jeho. Přišel tedy k rodičům a začal říkat, že byl oklamán

Ten den, jako vždy, přišel nevlastní syn, zdvořile pozdravil, objal matku. S chutí si sedl ke stolu a jedl. A pak Ivan nedbale zahájil rozhovor, vzpomněl si na dům, který Michael stavěl pro syny Viktora a Ondřeje. Chválil jejich velikost s tím, že pozemky byly pořízeny na příznivém místě, ale také zmínil, že by mu nevadilo, kdyby mu také postavili jeden.

„Ty ale už máš dům, co ti chybí? Ihned po svatbě jsme ti koupili dům abys byl samostatný.“

„Co jsi mi koupil, to se vůbec nepodobá na to co stavíš bratrům!“

„Já jsem ti to ale synu říkal, spěchal jsi, aby ses oženil. Řekl jsem ti, buď trpělivý, postavím dům pro ně, a když skončím, budu budovat tvůj dům. Ten, který jsem ti plánoval dát. Ale rozhodli jste se nečekat, tak si teď stěžujte na sebe.“

„A co teď, co brání zahájení stavby teď?

„Nestačí nám peníze,“ řekl otec. „Chvíli počkej, žij ve svém domě. Potom, uvidíme jak to bude. Můžeme ti samozřejmě postavit ne takové sídlo, ale něco jednoduššího.“

„No, samozřejmě, jí nejsem tvůj vlastní syn, jako Viktor a Ondřej! Můžu tedy dostat něco je jednodušší, že? Otec na něj upřeně hleděl. „Ano, nevlastní syn vyrostl, a teď se začal ukazovat jeho charakter.“

„Kdyby Marie nebyla tvoje matka, tohle všechno bych netoleroval.“ Michael si vzal Marii ze vzájemné lásky. Věděl, že Marie má dvouletého syna, a Ivan od dětství projevoval obtížný charakter. Zvláště se to změnilo po narození Viktora a Ondřeje. Michael snášel všechna dovádění svého nevlastního syna a snažil se jej potěšit dárky. Příliš miloval Marii, viděl, že je to pro ni důležité.

Když Ivan vyrostl, a absolvoval vysokou školu, zařídil mu Michael dobře placenou práci ve firmě. Nevlastní syn ve skutečnosti nestudoval. Michael dobře zaplatil všem jeho učitelům, aby Ivan prošel všechny testy, semestrální práce, ba dokonce i bakalářskou práci a nakonec Ivan sotva získal bakalářský titul a hned se chtěl oženit. Michael znovu všechno platil, svatba byla nádherná. A jako dárek koupil dům, velký, pevný, a s dobrým pozemkem.

Ivan byl zpočátku šťastný. Pak se ale začal nudit. Na otázku, co se stalo? Řekl Ivan že nemá žádné auto. Michail se plácl po kapse a koupil nevlastnímu synovi exotické auto. Ivan byl pak velice šťastný. No, jako všechno, i to jej po čase omrzelo.

„A co teď vymýšlí s domem?“ pohlédl Michael na Marii a ta řekla: „Ivane, měj trochu strpení. Dokončíme domy pro tvé bratry, a postaráme se i o ten tvůj. Otec na tebe nezapomněl.“

„A co to mám za otce?“ zeptal se Ivan „kdybych byl jeho vlastní syn, to by mi nikdy neudělal. Všichni moji přátelé mají velké domy. Pouze já mám nějakou chatu. Viktor a Ondřej ještě neměli ani svatbu, proč mají taková sídla?“

„Ale oni se jednoho dne vezmou a zatím je třeba stavbu dotáhnout do konce,“ řekl otec.

„Správně, já mám jednopatrový dům a oni mají podkroví a suterén, téměř tři patra… To není fér. „No, pracuj, nějak začni a já ti pak pomůžu,“ řekl unaveně Michael.

„Jo, jenomže jaký mám plat? Dost tak akorát na jídlo a nějakou maličkost.“

„Synu, děkuj tvému ​​otci, zařídil ti takovou práci. Kde by si jí našel ty?“

„S jeho konexemi jsem mohl najít místo se slušným platem, jen to samozřejmě nechtěl, protože nejsem jeho příbuzný. Už asi připravil teplá volná místa pro Viktora i Ondřeje,“ řekl zachmuřeně Ivan.

Ivan vyšel z domu, nasedl do auta a odešel. Marie trpce pohlédla na nehybnou tvář Michaele. „Michaeli, odpusť to Ivanovi. No, víš že to nemá lehké. Tak co, začneme mu stavět dům?“ „Marie, počkej chvilku. Stejně beru všechny peníze z podnikání. Pokud to bude pokračovat, zkrachuji. Pak ten tvůj Ivan neuvidí vůbec žádný dům.“

„No, jen slibuješ. Uklidním tě. Stále je to i tvůj syn.“ Tak šel rok, Michaelovo podnikání se uklidnilo, pak se věci dokonce zlepšily. Stavba byla téměř dokončena, když tu byla Marie hospitalizována. A o dva týdny později odešla na druhý svět.

Jak Michael, tak mladší děti byly velice zarmouceni, jen to vypadalo, že Ivana smrt jeho matky příliš nezajímala. Život šel dál. Dům byl hotový. Viktor již začal naznačovat, že by se chtěl nastěhovat. Vždyť dokončil školu, a nastoupil do práce. Ondřej taky nelenil, setkal se s dívkou svých snů.

Jednoho dne přišel Ivan na návštěvu.

„Nevlastní otče, je čas převzít můj dům a taky by to chtělo novější auto.“

„Proč si myslíš, že jsem ten dům stavěl pro tebe?“ Odpověděl Michael zachmuřeně. Ivan překvapeně pohlédl na svého nevlastního otce. „Vždyť si slíbil mojí matce, že to tak bude, věřil jsem ti!“

„Slíbil jsem to tvé matce, ne tobě.“

„Jsi ale můj otec, měl by si se o mě postarat!“ řekl syn.

„Podívejte se do občanky, jak se jmenuješ? Dvořák. A já jmenuji se Hájek, pokud jsi nezapomněl. Máš tedy svého vlastního otce a můžeš se zeptat jeho na nový dům.“

Ivan byl zaskočený, svého nevlastního otce takhle nikdy neviděl.

„Správně: Vyrostl si, dostal vzdělání, oženil se, koupil jsem ti dům, auto, zařídil dobré místo. Když si se oženil, udělal jsem pro vás všechno, jak slíbil tvé matce. A teď, opusť můj dům a nechci tě tady znovu vidět. Jsem z tebe unavený. Žij si sám a zkus si něco vydělat. Mám dva vlastní syny, je třeba je podpořit.“ Ivan nevěděl, co říct. Tiše vstal a odešel. Znovu nepřišel.

Potom Michael slyšel, že Ivana po určitém čase vyhodily z práce, a jeho žena se s ním rozvedla.

PSALI JSME: „CHCI VZÍT SVÉ DĚTI S SEBOU NA DOVOLENOU, ALE NECHCI BRÁT TVÉ DĚTI,“ ŘEKLA MANŽELKA SVÉMU NOVÉMU MANŽELU

PŘIPOMÍNÁME: MAREK ZTRACENÝ PO PÁDU Z PÓDIA OPĚT VYSTUPUJE: S JAKÝM NEOBVYKLÝM DOPLŇKEM SE ZPĚVÁK OBJEVIL NA SCÉNĚ